Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Deraf förskräcker sig mitt hjerta, och bäfvar.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Hörer hans rösts skall, och det ljud som utaf hans mun går.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Han ser under alla himlar, och hans ljus skin uppå jordenes ändar.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Efter honom bullrar dundret, han dundrar med ett stort skall; och när hans dundrande hördt varder, kan man intet förhålla det.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gud dundrar med sitt dunder grufveliga, och gör stor ting, och varder dock intet känd.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Han talar till snön, så är han straxt här på jordene, och till regnskuren, så är regnskuren der med magt.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Man förgömmer sig ibland alla menniskor, att folket skall känna hans verk.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Vilddjuret kryper uti skjul, och blifver i sitt rum.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Sunnanefter kommer väder, och nordanefter köld.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Af Guds anda kommer frost, och stort vatten, då han utgjuter.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
De tjocke skyar skilja sig, att klart skall varda, och igenom molnet utbrister hans ljus.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Han vänder skyarna hvart han vill, att de skola göra allt det han bjuder dem på jordenes krets;
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Ehvad det är öfver en slägt, eller öfver ett land, då man finner honom barmhertigan.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Akta deruppå, Job; statt och förnim Guds under.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Vetst du, när Gud låter detta komma öfver dem; och när han låter sina skyars ljus utgå?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Vetst du, huru skyarna utsprida sig; hvilka under de fullkomlige veta;
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Att din kläder varm äro, då landet är stilla af sunnanväder?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Ja, du utbreder icke skyarna med honom, hvilke starke äro, och anseende såsom en grund.
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Låt oss höra hvad vi skole säga honom; förty vi räcke icke intill honom för mörker.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Ho skall förtälja honom hvad jag talar? Om någor talar, han varder uppsluken.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Nu ser man icke ljuset, som inom skyn lyser; men när vädret blås, göres det klart.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Ifrå nordan kommer guld, den förskräckelige Gudi till lof;
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Men den Allsmägtiga kunna de intet finna, den så stor är i magtene; ty han måste ingen räkenskap göra af sinom rätt och rättfärdigom sakom.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Derföre måste menniskorna frukta honom, och han fruktar inga visa.
