Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
“Por esto tiembla mi corazón, y salta de su lugar.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Oíd, oíd el trueno de su voz, el ruido que sale de su boca.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Lo hace retumbar por toda la extensión del cielo, y su fulgor brilla hasta los confines de la tierra.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Tras de Él se oye una voz rugiente; pues truena con la voz de su majestad; y no retiene más (los rayos) cuando se oye su voz.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Truena la voz de Dios y obra maravillas, hace cosas grandes e inescrutables.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Pues a la nieve dice: «¡Baja a la tierra!» Él (envía) la lluvia y los aguaceros torrenciales.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Sobre la mano de todos pone un sello, para que todos conozcan Su obra.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Las fieras se retiran a sus cubiles, y descansan en sus guaridas.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
De sus cámaras sale el huracán, y del norte viene el frío.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Al soplo de Dios se forma el hielo, y en su derretimiento se ensanchan las aguas.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Él carga con vapor la nube, y la nube esparce sus fulgores,
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
que dando vueltas según sus planes hacen lo que Él manda sobre la redondez de la tierra;
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
ora para corrección de su tierra, ora para mostrar su misericordia.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Esto, oh Job, escúchalo bien, detente, y considera las maravillas de Dios.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
¿Sabes tú cómo Dios las realiza, y cómo hace relampaguear la luz de sus nubes?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
¿Conoces tú el balanceo de las nubes, las maravillas de Aquel que es perfecto en saber?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
¿ (Sabes) tú por qué se calientan tus vestidos, cuando la tierra se calla bajo el soplo del Austro?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
¿Extendiste tú con Él el firmamento, tan sólido como un espejo fundido?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Díganos qué debemos responderle, ya que no sabemos qué decirle, siendo como somos ignorantes.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Mas ¿hay que contarle lo que yo digo? pues el hombre, por más que hable, no es más que una nada.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Ahora ya no se ve la luz, aquel resplandor en el firmamento; pasó el viento, y lo deja despejado.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Del norte viene áureo (brillo), la terrible majestad, que envuelve a Dios.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Él Todopoderoso, el inaccesible, es grande en poder y juicio, es rico en justicia, y no oprime a nadie.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Por eso han de temerlo los hombres: no mira Él a los que se creen sabios.”
