Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Tudi ob tem moje srce trepeta in je premaknjeno iz svojega mesta.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Pozorno prisluhnite hrupu njegovega glasu in zvoku, ki gre iz njegovih ust.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Tega usmerja pod celotnim nebom in svoje bliskanje do koncev zemlje.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Za tem rjovi glas. Grmi z glasom svoje odličnosti in ne bo jih zadržal, ko se zasliši njegov glas.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Bog s svojim glasom čudovito grmi. Dela velike stvari, ki jih ne moremo doumeti.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Kajti snegu pravi: ›Bodi na zemlji, ‹ podobno majhnemu dežju in velikemu dežju njegove moči.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Pečati roko vsakega človeka, da bi vsi ljudje lahko poznali njegovo delo.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Potem gredo živali v brloge in ostanejo na svojih mestih.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Iz juga prihaja vrtinčast veter in mraz iz severa.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Z dihom Boga je dana zmrzal in širina vodá je omejena.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Tudi z namakanjem obtežuje debel oblak. Razpršuje svoj svetli oblak.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Ta je obrnjen ob njegovih nasvetih, da lahko naredijo karkoli jim zapoveduje na obličju zemeljskega [kroga] na zemlji.
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Povzroča mu, da pride, bodisi za grajanje ali za njegovo deželo ali za usmiljenje.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Prisluhni temu, oh Job. Stoj mirno in preudari čudovita Božja dela.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Ali veš, kdaj jih je Bog razporedil in svetlobi svojega oblaka velel, da zasije?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Mar poznaš izravnavanja oblakov, čudovita dela njega, ki je popoln v spoznanju?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Kako so tvoje obleke tople, ko z južnim vetrom umiri zemljo?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Ali si ti z njim razprostrl nebo, ki je močno in kakor staljeno zrcalo?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Pouči nas, kaj mu bomo rekli, kajti svojega govora ne moremo urediti zaradi teme.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Mar mu bo povedano, da jaz govorim? Če človek govori, bo zagotovo požrt.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Sedaj ljudje ne vidimo svetle svetlobe, ki je v oblakih, toda veter gre mimo in jih očisti.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Lepo vreme prihaja iz severa. Z Bogom je strašno veličanstvo.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Glede Vsemogočnega, ne moremo ga srečati. Odličen je v moči, v sodbi in v obilici pravice. Ne bo prizadel.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Ljudje se ga zato bojijo. Ne ozira se na nobenega od tistih, ki so modrega srca.«
