Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
И од тога дрхће срце моје, и одскаче са свог места.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Слушајте добро громовни глас Његов и говор што излази из уста Његових.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Под сва небеса пушта га, и светлост своју до крајева земаљских.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
За њом риче гром, грми гласом величанства свог, нити шта одгађа кад се чује глас Његов.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Дивно Бог грми гласом својим, чини ствари велике, да их не можемо разумети.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Говори снегу: Падни на земљу; и дажду ситном и дажду силном.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Запечаћава руку сваком човеку, да позна све посленике своје.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Тада звер улази у јаму, и остаје на својој ложи.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
С југа долази олуја, и са севера зима.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Од дихања Божијег постаје лед, и широке воде стискају се.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
И да се натапа земља, натерује облак, и расипа облак светлошћу својом.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
И он се обрће и тамо и амо по вољи Његовој да чини све што му заповеди по васиљеној.
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Чини да се нађе или за кар или за земљу или за доброчинство.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Чуј то, Јове, стани и гледај чудеса Божија.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Знаш ли како их Он уређује и како сија светлошћу из облака свог?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Знаш ли како висе облаци? Знаш ли чудеса Оног који је савршен у сваком знању?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Како ти се хаљине угреју кад умири земљу с југа?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Јеси ли ти с Њим разапињао небеса, која стоје тврдо као саливено огледало?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Научи нас шта ћемо Му рећи; не можемо од таме говорити по реду.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Хоће ли Му ко приповедити шта бих ја говорио? Ако ли би ко говорио, заиста, био бих прождрт.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Али сада не могу људи гледати у светлост кад сјаји на небу, пошто ветар прође и очисти га;
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Са севера долази као злато; али је у Богу страшнија слава.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Свемогућ је, не можемо Га стигнути; велике је силе, али судом и великом правдом никога не мучи.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Зато Га се боје људи: Не може Га видети никакав мудрац.
