Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
之がためにわが心わななき その處を動き離る
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
神の聲の響およびその口より出る轟聲を善く聽け
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
これを天が下に放ち またその電光を地の極にまで至らせたまふ
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
その後聲ありて打響き 彼威光の聲を放ちて鳴わたりたまふ その御聲聞えしむるに當りては電光を押へおきたまはず
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
神奇しくも御聲を放ちて鳴わたり 我儕の知ざる大なる事を行ひたまふ
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
かれ雪にむかひて地に降れと命じたまふ 雨すなはちその權能の大雨にも亦しかり
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
斯かれ一切の人の手を封じたまふ 是すべての人にその御工作を知しめんがためなり
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
また獸は穴にいりてその洞に居る
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
南方の密室より暴風きたり 北より寒氣きたる
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
神の氣吹によりて氷いできたり 水の寛狹くせらる
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
かれ水をもて雲に搭載せまた電光の雲を遠く散したまふ
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
是は神の導引によりて週る 是は彼の命ずるところを盡く世界の表面に爲んがためなり
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
その之を來らせたまふは或は懲罰のため あるひはその地のため 或は恩惠のためなり
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
ヨブよ是を聽け 立ちて神の奇妙き工作を考がへよ
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
神いかに是等に命を傳へその雲の光明をして輝やかせたまふか汝これを知るや
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
なんぢ雲の平衡知識の全たき者の奇妙き工作を知るや
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
南風によりて地の穩かになる時なんぢの衣服は熱くなるなり
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
なんぢ彼とともに彼の堅くして鑄たる鏡のごとくなる蒼穹を張ることを能せんや
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
われらが彼に言ふべき事を我らに敎へよ 我らは暗昧して言詞を列ぬること能はざるなり
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
われ語ることありと彼に告ぐべけんや 人あに滅ぼさるることを望まんや
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
人いまは雲霄に輝やく光明を見ること能はず 然れど風きたりて之を吹清む
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
北より黄金いできたる 神には畏るべき威光あり
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
全能者はわれら測りきはむることを得ず 彼は能おほいなる者にいまし審判をも公義をも抂たまはざるなり
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
この故に人々かれを畏る 彼はみづから心に有智とする者をかへりみたまはざるなり
