Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Per questo mi batte forte il cuore e mi balza fuori dal petto.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Udite, udite, il rumore della sua voce, il fragore che esce dalla sua bocca.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Il lampo si diffonde sotto tutto il cielo e il suo bagliore giunge ai lembi della terra;
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
dietro di esso brontola il tuono, mugghia con il suo fragore maestoso e nulla arresta i fulmini, da quando si è udita la sua voce;
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
mirabilmente tuona Dio con la sua voce opera meraviglie che non comprendiamo!
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Egli infatti dice alla neve: «Cadi sulla terra» e alle piogge dirotte: «Siate violente».
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Rinchiude ogni uomo in casa sotto sigillo, perché tutti riconoscano la sua opera.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Le fiere si ritirano nei loro ripari e nelle loro tane si accovacciano.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Dal mezzogiorno avanza l'uragano e il freddo dal settentrione.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Al soffio di Dio si forma il ghiaccio e la distesa dell'acqua si congela.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Carica di umidità le nuvole e le nubi ne diffondono le folgori.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Egli le fa vagare dappertutto secondo i suoi ordini, perché eseguiscano quanto comanda loro sul mondo intero.
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Le manda o per castigo della terra o in segno di bontà.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Porgi l'orecchio a questo, Giobbe, soffèrmati e considera le meraviglie di Dio.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Sai tu come Dio le diriga e come la sua nube produca il lampo?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Conosci tu come la nube si libri in aria, i prodigi di colui che tutto sa?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Come le tue vesti siano calde quando non soffia l'austro e la terra riposa?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Hai tu forse disteso con lui il firmamento, solido come specchio di metallo fuso?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Insegnaci che cosa dobbiamo dirgli. Noi non parleremo per l'oscurità.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Gli si può forse ordinare: «Parlerò io?». O un uomo può dire che è sopraffatto?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Ora diventa invisibile la luce, oscurata in mezzo alle nubi: ma tira il vento e le spazza via.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Dal nord giunge un aureo chiarore, intorno a Dio è tremenda maestà.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
L’Onnipotente noi non lo possiamo raggiungere, sublime in potenza e rettitudine e grande per giustizia: egli non ha da rispondere.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Perciò gli uomini lo temono: a lui la venerazione di tutti i saggi di mente.
