Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Ja, darüber erzittert mein Herz und fährt auf von seiner Stelle.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Höret auf das Donnern seiner Stimme und auf den Ton, der aus seinem Munde geht!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Er läßt ihn dahinfahren unter dem ganzen Himmel und sein Licht bis zu den Enden der Erde.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Hinter ihm her brüllt der Donner, er donnert mit seiner majestätischen Stimme, und er spart damit nicht, damit seine Stimme gehört werde.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gott donnert mit seiner Stimme wunderbar; er tut große Dinge, die wir nicht verstehen.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Er gebeut dem Schnee: Falle auf die Erde! und läßt Regen fließen, heftige Regengüsse.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Aller Menschen Hand versiegelt er, damit alle Leute sein Werk erkennen mögen.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Die Tiere suchen ihre Schlupfwinkel auf und bleiben in ihren Höhlen.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Aus der Kammer [des Südens] kommt der Sturm und vom Norden her die Kälte.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Vom Hauche Gottes gibt es Eis, und die weiten Wasser frieren zu.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Mit Wasserfülle belastet er die Wolken, er zerstreut das Lichtgewölk.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Und dieses wendet sich überall hin, wohin er es lenkt, auszurichten alles, was er ihm befiehlt, auf dem ganzen Erdenrund,
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
bald zur Rute, bald zur Wohltat für sein Land.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Merke dir das, Hiob, stehe stille und erwäge Gottes Wunder!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Weißt du, wie Gott ihnen Befehl gibt, wie er das Licht seiner Wolken leuchten läßt?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Verstehst du das Schweben der Wolken, die Wunder dessen, der an Verstand vollkommen ist?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Du, dem die Kleider zu warm werden, wenn es auf der Erde schwül wird vom Mittagswind,
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
wölbst du mit Ihm das Firmament, daß es feststeht wie ein gegossener Spiegel?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Lehre uns, was wir ihm sagen sollen; wir können nichts vorbringen vor Finsternis.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Soll ihm gemeldet werden, daß ich rede? Oder sollte der Mensch wünschen, vertilgt zu werden?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Jetzt zwar sehen wir das Licht nicht, das doch leuchtend hinter den Wolken steht; aber der Wind wird sich erheben und sie wegfegen.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Von Mitternacht her kommt Goldglanz; Gott ist von wunderbarer Pracht umgeben.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Den Allmächtigen finden wir nicht; er ist von unbegreiflicher Kraft, voll Recht und Gerechtigkeit; er beugt sie nicht.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Darum fürchten ihn die Menschen; er aber sieht nicht an, die sich weise dünken.
