Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Des entsetzt sich mein Herz und bebt.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
O höret doch, wie der Donner zürnt, und was für Gespräch von seinem Munde ausgeht!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Er läßt ihn hinfahren unter allen Himmeln, und sein Blitz scheint auf die Enden der Erde.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Ihm nach brüllt der Donner, und er donnert mit seinem großen Schall; und wenn sein Donner gehört wird, kann man's nicht aufhalten.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gott donnert mit seinem Donner wunderbar und tut große Dinge und wird doch nicht erkannt.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Er spricht zum Schnee, so ist er bald auf Erden, und zum Platzregen, so ist der Platzregen da mit Macht.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Aller Menschen Hand hält er verschlossen, daß die Leute lernen, was er tun kann.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Das wilde Tier geht in seine Höhle und bleibt an seinem Ort.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Von Mittag her kommt Wetter und von Mitternacht Kälte.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Vom Odem Gottes kommt Frost, und große Wasser ziehen sich eng zusammen.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Die Wolken beschwert er mit Wasser, und durch das Gewölk bricht sein Licht.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Er kehrt die Wolken, wo er hin will, daß sie schaffen alles, was er ihnen gebeut, auf dem Erdboden:
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
es sei zur Züchtigung über ein Land oder zur Gnade, läßt er sie kommen.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Da merke auf, Hiob, stehe und vernimm die Wunder Gottes!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Weißt du wie Gott solches über sie bringt und wie er das Licht aus seinen Wolken läßt hervorbrechen?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Weißt du wie sich die Wolken ausstreuen, die Wunder des, der vollkommen ist an Wissen?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Du, des Kleider warm sind, wenn das Land still ist vom Mittagswinde,
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
ja, du wirst mit ihm den Himmel ausbreiten, der fest ist wie ein gegossener Spiegel.
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Zeige uns, was wir ihm sagen sollen; denn wir können nichts vorbringen vor Finsternis.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Wer wird ihm erzählen, daß ich wolle reden? So jemand redet, der wird verschlungen.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Jetzt sieht man das Licht nicht, das am Himmel hell leuchtet; wenn aber der Wind weht, so wird's klar.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Von Mitternacht kommt Gold; um Gott her ist schrecklicher Glanz.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Den Allmächtigen aber können wir nicht finden, der so groß ist von Kraft; das Recht und eine gute Sache beugt er nicht.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Darum müssen ihn fürchten die Leute; und er sieht keinen an, wie weise sie sind.
