Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Des entsetzt sich mein Herz und bebet.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Lieber, höret doch, wie sein Donner zürnet, und was für Gespräch von seinem Munde ausgehet!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Er siehet unter allen Himmeln, und sein Blitz scheinet auf die Enden der Erde.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Dem nach brüllet der Donner, und er donnert mit seinem großen Schall, und wenn sein Donner gehöret wird, kann man's nicht aufhalten.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gott donnert mit seinem Donner greulich und tut große Dinge, und wird doch nicht erkannt.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Er spricht zum Schnee, so ist er bald auf Erden, und zum Platzregen, so ist der Platzregen da mit Macht.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Alle Menschen hat er in der Hand als verschlossen, daß die Leute lernen, was er tun kann.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Das wilde Tier gehet in die Höhle und bleibt an seinem Ort.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Von Mittag her kommt Wetter und von Mitternacht Kälte.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Vom Odem Gottes kommt Frost, und große Wasser, wenn er auftauen läßt.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Die dicken Wolken scheiden sich, daß es helle werde, und durch den Nebel bricht sein Licht.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Er kehret die Wolken, wo er hin will, daß sie schaffen alles, was er ihnen gebeut, auf dem Erdboden,
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
es sei über ein Geschlecht oder über ein Land, so man ihn barmherzig findet.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Da merke auf, Hiob; stehe, und vernimm die Wunder Gottes!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Weißt du, wenn Gott solches über sie bringt und wenn er das Licht seiner Wolken läßt hervorbrechen?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Weißt du, wie sich die Wolken ausstreuen? Welche Wunder die Vollkommenen wissen.
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Daß deine Kleider warm sind, wenn das Land stille ist vom Mittagswind?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Ja, du wirst mit ihm die Wolken ausbreiten, die fest stehen wie ein gegossener Spiegel.
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Zeige uns, was wir ihm sagen sollen; denn wir werden nicht dahin reichen vor Finsternis.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Wer wird ihm erzählen, daß ich rede? So jemand redet, der wird verschlungen.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Jetzt siehet man das Licht nicht, das in den Wolken helle leuchtet; wenn aber der Wind wehet, so wird's klar.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Von Mitternacht kommt Gold zu Lob vor dem schrecklichen Gott.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Den Allmächtigen aber mögen sie nicht begreifen, der so groß ist von Kraft; denn er wird von seinem Recht und guter Sache nicht Rechenschaft geben.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Darum müssen ihn fürchten die Leute; und er fürchtet sich vor keinem, wie weise sie sind.
