Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
"Darob erzittert mir das Herz und hebt sich weg von seiner Stelle.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Auf seine Stimme hört voll Furcht, das Wort, das seinen Mund verläßt!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Er sendet's unterm ganzen Himmel hin, dazu sein Licht bis zu der Erde Säumen.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Und hintendrein brüllt eine Stimme; mit einer Stimme, allgewaltig, donnert es, und nichts hält sie zurück, wenn sein Befehl sich hören läßt.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gott donnert wunderbar mit seiner Stimme, er, der so Großes tut, so Unbegreifliches.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Dem Schnee gebietet er: 'Fall auf die Erde!', so zu dem Regenguß, so zu gewaltigen Wolkenbrüchen.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Dann mahnt er allgemein, es solle jeder Mensch sein Werk beachten.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Da geht das Wild selbst ins Versteck und ruht auf seiner Lagerstatt.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Dann kommt der Sturm aus seiner Kammer, und von den rauhen Winden kommt die Kälte.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Vor Gottes Odem aber schmilzt das Eis; die Wassermasse kommt in Fluß.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Der Nordwind scheucht alsdann die Wolken, und das Gewölk zerstreut sein Sausen.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Er dreht sich um sich selbst, von ihm geführt, er tut, was immer er ihn heißt auf dieser ird'schen Welt.
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Er sendet ihn zur Strafe und zum Fluch, doch auch zum Segen.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Vernimm dies, Job! Merk auf, beachte Gottes Wunder!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Begreifst denn du, wie Gott bei alldem waltet und seinen Strahl in seiner Wolke zucken läßt?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Begreifst du, wenn die Wolken alles überziehen, du Wunder der Allwissenheit,
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
wie dir die Kleider durch die Hitze lästig werden, wenn durch den Süd die Erde stille liegt? -
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Kannst du, gleich ihm, die lichten Höhen wölben, die also fest wie ein gegossener Spiegel sind? -
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Zeig mir doch an, was wir da sagen wollten! Wir finden uns gar nicht zurecht vor Düsterkeit.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Wird sie verscheucht auf mein Geheiß? Kann jemand ihr befehlen, zu verschwinden?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Nichts Lichtes sieht man mehr, ist's doch so dunkel durch die Wolken. Da streicht ein Wind daher und reinigt sie.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Von Norden her erscheint es golden, und Gott, dem Furchtbaren, gebührt der Ruhm davon.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Nie werden wir begreifen den Allmächtigen. Er ist so groß an Macht und Rechtlichkeit, und nicht verschleppt er die gerechte Sache.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Drum fürchten ihn die schlichten Leute. Doch die sich weise dünken, die begreifen all das nicht."
