Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Mon cœur est tout tremblant, Il bondit hors de sa place.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Écoutez, écoutez le frémissement de sa voix, Le grondement qui sort de sa bouche!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Il le fait rouler dans toute l’étendue des cieux, Et son éclair brille jusqu’aux extrémités de la terre.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Puis éclate un rugissement: il tonne de sa voix majestueuse; Il ne retient plus l’éclair, dès que sa voix retentit.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Dieu tonne avec sa voix d’une manière merveilleuse; Il fait de grandes choses que nous ne comprenons pas.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Il dit à la neige: Tombe sur la terre! Il le dit à la pluie, même aux plus fortes pluies.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Il met un sceau sur la main de tous les hommes, Afin que tous se reconnaissent comme ses créatures.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
L’animal sauvage se retire dans une caverne, Et se couche dans sa tanière.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
L’ouragan vient du midi, Et le froid, des vents du nord.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Par son souffle Dieu produit la glace, Il réduit l’espace où se répandaient les eaux.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Il charge de vapeurs les nuages, Il les disperse étincelants;
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Leurs évolutions varient selon ses desseins, Pour l’accomplissement de tout ce qu’il leur ordonne, Sur la face de la terre habitée;
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
C’est comme une verge dont il frappe sa terre, Ou comme un signe de son amour, qu’il les fait apparaître.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Job, sois attentif à ces choses! Considère encore les merveilles de Dieu!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Sais-tu comment Dieu les dirige, Et fait briller son nuage étincelant?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Comprends-tu le balancement des nuées, Les merveilles de celui dont la science est parfaite?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Sais-tu pourquoi tes vêtements sont chauds Quand la terre se repose par le vent du midi?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Peux-tu comme lui étendre les cieux, Aussi solides qu’un miroir de fonte?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Fais-nous connaître ce que nous devons lui dire; Nous sommes trop ignorants pour nous adresser à lui.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Lui annoncera-t-on que je parlerai? Mais quel est l’homme qui désire sa perte?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
On ne peut fixer le soleil qui resplendit dans les cieux, Lorsqu’un vent passe et en ramène la pureté;
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Le septentrion le rend éclatant comme l’or. Oh! Que la majesté de Dieu est redoutable!
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Nous ne saurions parvenir jusqu’au Tout-Puissant, Grand par la force, Par la justice, par le droit souverain: Il ne répond pas!
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
C’est pourquoi les hommes doivent le craindre; Il ne porte les regards sur aucun sage.
