Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
"Niin, siitä vapisee sydämeni ja hypähtää paikoiltansa.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Kuulkaa, kuulkaa hänen äänensä pauhinaa ja kohinaa, joka käy hänen suustansa.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Hän laskee sen kaikumaan kaiken taivaan alla, lähettää leimauksensa maan ääriin asti.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Sen kintereillä ärjyy ääni, hän korottaa väkevän äänensä jylinän, eikä hän säästä salamoitaan, äänensä raikuessa.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Ihmeellisesti Jumala korottaa äänensä jylinän, hän tekee suuria tekoja, joita emme käsittää taida.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Sillä hän sanoo lumelle: 'Putoa maahan', samoin sadekuurolle, rankkasateittensa ryöpylle.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Niin hän kytkee jokaiselta kädet, että kaikki ihmiset hänen tekonsa tietäisivät.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Pedot vetäytyvät piiloon ja pysyvät luolissansa.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Tähtitarhasta tulee tuulispää, pohjan ilmalta pakkanen.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Jumalan henkäyksestä syntyy jää, ja aavat vedet ahdistuvat.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Hän myös kuormittaa pilvet kosteudella ja hajottaa välähtelevät ukkosvaarunsa.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Ne vyöryvät sinne tänne hänen ohjauksestaan, tehdäkseen maanpiirin päällä kaiken, mitä hän niille määrää.
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Hän antaa niiden osua milloin maalle vitsaukseksi, milloin siunaukseksi.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Ota tämä korviisi, Job; pysähdy ja tarkkaa Jumalan ihmetöitä.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Tiedätkö, kuinka Jumala niillä tekonsa teettää ja kuinka hän antaa pilviensä leimausten loistaa?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Käsitätkö pilvien punnituksen, hänen ihmeensä, joka on kaikkitietävä?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Sinä, jonka vaatteet kuumenevat, kun maa on raukeana etelän helletuulesta,
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
kaarrutatko sinä hänen kanssansa taivaan, joka on vahva kuin valettu kuvastin?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Neuvo, mitä meidän on hänelle sanottava; pimeydessämme emme voi tuoda esiin mitään.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Olisiko hänelle ilmoitettava, että tahtoisin puhua? Kukapa vaatisi omaa tuhoansa!
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Ja nyt: ei voida katsella valoa, joka kirkkaana loistaa, kun tuuli on puhaltanut puhdistaen taivaan.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Pohjoisesta tulee kultainen hohde; Jumalan yllä on peljättävä valtasuuruus.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Kaikkivaltiasta emme saata käsittää, häntä, joka on suuri voimassa, joka ei oikeutta ja täydellistä vanhurskautta polje.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Sentähden peljätkööt häntä ihmiset; hän ei katso keneenkään, joka on omasta mielestään viisas."
