Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Ta, over dette forfærdes mit Hjerte og farer op fra sit Sted.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Hører, ja hører hans Røsts Drøn og Bulderet, der udgaar af hans Mund.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Han lader det fare ud under al Himmelen og sit Lys over Jordens Flige.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Efter ham brøler Røsten, han tordner med sin Højheds Røst; og han holder dem ikke tilbage, naar hans Røst høres.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gud tordner vidunderligt med sin Røst; han gør store Ting, og vi kunne ikke kende dem.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Thi han siger til Sneen: Fald til Jorden! og ligesaa til Regnskyllene, ja til hans Vældes Regnskyl.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Han forsegler hver Mands Haand, at alle Folk, som ere hans Skabning, skulle kende det.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Da gaa de vilde Dyr i Hule og blive i deres Boliger.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Fra Syden kommer Stormen, og med Nordenvindene kommer Kulden.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Ved Guds Aande kommer Is, og det brede Vand snævres ind.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Ja, med Fugtighed fylder han Skyen; han udbreder sin lysopfyldte Sky.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Og den vender sig i Kredse, alt som han styrer den til dens Gerning, til alt, hvad han byder den, hen over Jordens Kreds:
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Enten til Revselse eller til hans Lands Bedste eller til Velgerning lader han den ramme.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Job, vend dine Øren til dette; staa stille og agt paa Guds underfulde Ting!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Ved du, naar Gud tænker derpaa, og naar han lader sin Skys Lys skinne?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Ved du hvorledes Skyerne svæve? de underfulde Ting af ham, som er fuldkommen i al Kundskab?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
du, hvis Klæder blive varme, naar han gør Landet lummert fra Sønden?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Udspænder du med ham de øverste Skyer, der ere faste som et støbt Spejl?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Lad os vide, hvad vi skulle sige til ham! vi kunne ikke fremføre noget ud fra Mørket.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Skal det fortælles ham, at jeg taler? eller mon nogen har ønsket, at han maatte blive opslugt?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Og nu, ser man ikke Lyset, som straaler i de øverste Skyer: Saa farer et Vejr frem og renser dem.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Af Norden kommer Guld; over Gud er der forfærdelig Majestæt.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Den Almægtige, ham kunne vi ikke naa til, ham, som er stor i Kraft; Ret og Retfærdigheds Fylde undertrykker han ikke.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Derfor frygte Folkene ham; han ser ikke til nogen, som er viis i Hjertet.
