Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Continuó Eliú diciendo:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
“Espérame un poco, y te instruiré, pues hay aún más argumentos para defender la causa de Dios.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Sacaré de lo más alto mi saber, y probaré que mi Creador es justo.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Porque te aseguro que no son falsas mis palabras; el que está delante de ti es perfecto en la doctrina.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
He aquí que Dios es grande, pero no desdeña a nadie; Él es grande por el poder de su inteligencia.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
No deja vivir al malvado, hace justicia a los oprimidos;
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
no aparta sus ojos de los justos, los coloca en tronos (como) a reyes, los hace sentar para siempre y son ensalzados.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Encadenados con grillos, y atados con cuerdas de aflicción,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Él les hace reproches por sus obras y sus pecados, porque obraron con soberbia;
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
les abre los oídos para la corrección, y les exhorta a abandonar la maldad.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Si obedecen y se someten, terminan sus días en felicidad, y sus años entre delicias.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Mas si no obedecen perecen a espada, y mueren en necedad.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Los impíos de corazón acumulan la ira; no pueden clamar por auxilio, cuando Él los encadena,
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
mueren en plena juventud, y acaban su vida entre los afeminados.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Al pobre, empero, (Dios) le salva en la aflicción, le abre los oídos por la tribulación.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
A ti también te sacaría de las fauces de la angustia, a un lugar espacioso, sin estrechez, y tendrías tu mesa cómoda y llena de grosura.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Mas tú llenas la medida del inicuo; el juicio y la justicia te alcanzarán.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Por eso, no oprimas a nadie acicateado por la ira, y no te pervierta la copia de sobornos.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
¿Acaso te librará tu clamor de la angustia, aunque emplees todos los recursos de tu poder?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
No suspires tanto por la noche que arrebatará a todos de su lugar.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Guárdate de dirigir tu rostro hacia la iniquidad; aunque la prefieras a la aflicción.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Mira: Dios es sublime en su poder; ¿quién es Maestro como Él?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
¿Quién le ha impuesto su camino? Y ¿quién puede decirle: «Tú has hecho mal»?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Acuérdate de ensalzar su obra, la cual celebran los hombres.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
La contemplan todos los hombres, la miran desde lejos los mortales.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
¡Cuán grande es Dios! No podemos comprenderlo; el número de sus años es inescrutable.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Él hace las menudas gotas de agua, que después se derraman en lluvias torrenciales.
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Destilan las nubes, y caen sobre los hombres gotas en abundancia.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
¿Quién comprenderá la extensión de las nubes, los truenos de su pabellón?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Él extiende en torno suyo su luz, y cubre las profundidades del mar.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
De esta manera juzga a los pueblos, y da pan en abundancia.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Llena sus manos de rayos, a los que indica el objeto que han de alcanzar.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Le anuncia su voz de trueno, como también el ganado (siente) su venida.”
