Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Još govori Elijuj i reèe:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Potrpi me malo, i pokazaæu ti, jer još ima što bih govorio za Boga.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Poèeæu izdaleka besjedu svoju, i pokazaæu da je tvorac moj pravedan.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Doista, neæe biti lažne rijeèi moje, kod tebe je koji pravo misli.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Gle, Bog je silan, ali nikoga ne odbacuje, silan je snagom srèanom.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Ne da živjeti bezbožniku, a nevoljnicima èini pravdu.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Ne odvraæa od pravednika oèiju svojih, nego još s carevima na prijesto posaðuje ih navijek, te se uzvišuju.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Ako li su okovani u puta i svezani užima nevoljnièkim,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Tada im napominje djela njihova i bezakonja njihova kako su silna.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
I otvora im uho da bi se popravili, i govori im da se vrate od bezakonja.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Ako poslušaju i stanu mu služiti, dovršuju dane svoje u dobru i godine svoje u radosti.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Ako li ne poslušaju, ginu od maèa i umiru s bezumlja.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
A koji su licemjerna srca, navlaèe gnjev i ne vièu kad ih poveže;
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Umire u mladosti duša njihova i život njihov meðu kurvama.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Izbavlja nevoljnika iz nevolje njegove i otvora mu uho u muci.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Tako bi i tebe izveo iz tjeskobe na prostrano mjesto, gdje ništa ne dosaðuje, i mirni sto tvoj bio bi pun pretiline.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Ali si zaslužio sud bezbožnièki; i sud i pravda snaðe te.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Doista, gnjev je na tebi; gledaj da te ne odbaci u karanju, te te veliki otkup neæe izbaviti.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Hoæe li gledati na tvoje bogatstvo? neæe ni na zlato ni na kaku silu blaga tvojega.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Ne uzdiši za noæu u koju narodi odlaze na svoje mjesto.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Èuvaj se da ne pogledaš na taštinu i voliš nju nego nevolju.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Gle, Bog je najviši svojom silom, ko je uèitelj kao on?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Ko mu je odredio put njegov? ili ko æe mu reæi: èiniš nepravo?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Opominji se da velièaš djela njegova, koja gledaju ljudi.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Svi ljudi vide ih, svaki ih gleda izdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Gle, Bog je velik, i ne možemo ga poznati, broj godina njegovijeh ne može se dokuèiti.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Jer on steže kaplje vodene, koje liju dažd iz oblaka njegovijeh;
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Kad teku oblaci, kaplju na mnoštvo ljudsko.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
I ko bi razumio prostor oblacima i grmljavu u šatoru njegovu?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Kako prostire nad njim svjetlost svoju, i dubine morske pokriva?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Tijem sudi narodima, daje hrane izobila.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Rukama zaklanja svjetlost, i nareðuje koga da srete,
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Javljajuæi prema njemu dobru volju svoju, i prema stoci i prema rodu zemaljskom.
