Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Proseguiu ainda Elihu, e disse:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Espera-me um pouco, e mostrar-te-hei que ainda ha razões a favor de Deus.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Desde longe repetirei a minha opinião; e ao meu Creador attribuirei a justiça.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Porque na verdade, as minhas palavras não serão falsas: comtigo está um que é sincero na sua opinião.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Eis que Deus é mui grande, comtudo a ninguem despreza: grande é em força de coração.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Não deixa viver ao impio, e faz justiça aos afflictos.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Do justo não tira os seus olhos; antes estão com os reis no throno; ali os assenta para sempre, e assim são exaltados.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
E, se estando presos em grilhões, os detem amarrados com cordas de afflicção,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Então lhes faz saber a obra d'elles, e as suas transgressões; porquanto prevaleceram n'ellas.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
E revela-lh'o aos seus ouvidos, para seu ensino; e diz-lhes que se convertam da maldade.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Se o ouvirem, e o servirem, acabarão seus dias em bem, e os seus annos em delicias.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Porém se o não ouvirem, á espada os passarão, e expirarão sem conhecimento.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
E os hypocritas de coração amontoam para si a ira; e amarrando-os elle, não clamam por soccorro.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
A sua alma morre na mocidade, e a sua vida entre os sodomitas.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Ao afflicto livra, da sua afflicção, e na oppressão o revelará aos seus ouvidos.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Assim tambem te desviará da bocca da angustia para um logar espaçoso, em que não haja aperto, e as iguarias da tua mesa serão cheias de gordura.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
E estarás satisfeito com o juizo do impio: o juizo e a justiça te sustentarão.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Porquanto ha furor, guarda-te de que porventura te não tire de pancada, pois por grande preço te não poderiam retirar d'ali.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Estimaria elle tanto tuas riquezas, ou alguns esforços da força, que por isso não estivesses em aperto?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Não suspires pela noite, em que os povos sejam tomados do seu logar.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Guarda-te, e não declines para a iniquidade: porquanto n'isto a escolheste, por causa da tua miseria.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Eis que Deus exalta com a sua força; quem ensina como elle?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Quem lhe pedirá conta do seu caminho? ou, quem lhe disse: Tu commetteste maldade?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Lembra-te de que engrandeças a sua obra que os homens contemplam.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Todos os homens a veem, e o homem a enxerga de longe.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Eis que Deus é grande, e nós o não comprehendemos, e o numero dos seus annos se não pode esquadrinhar.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Porque faz miudas as gottas das aguas que derramam a chuva do seu vapor.
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
A qual as nuvens distillam e gotejam sobre o homem abundantemente.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Porventura tambem se poderão entender as extensões das nuvens, e os estalos da sua tenda?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Eis que estende sobre ellas a sua luz, e encobre os altos do mar.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Porque por estas coisas julga os povos e lhes dá mantimento em abundancia.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Com as mãos encobre a luz, e faz-lhe prohibição pela que passa por entre ellas.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
O que dá a entender o seu pensamento, como tambem aos gados, ácerca do temporal que sobe.
