Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Og Elihu heldt fram og sagde:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
«Vent litt og lat meg tala til deg! For endå hev eg ord for Gud;
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
eg hentar kunnskap langan leid, skal hjelpa skaparen til rett.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
For visst, mitt ord skal ikkje ljuga; framfor deg stend ein full-lærd mann.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Sjå, Gud er sterk, men vander ingen, han som er veldug i forstandskraft.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Han let’kje gudlaus mann få liva; men armingarne gjev han rett.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Han snur’kje augo frå rettvise; hjå kongar på sin konungsstol han let deim ævleg sitja høgt.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Um dei i lekkjor bundne vart og i ulukkesnaror fanga,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
so synar han deim deira ferd og brot - at dei ovmoda seg -
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
til refsing opnar øyro deira og byd deim venda um frå syndi.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Um dei då høyrer vil og lyda, so liver dei sitt liv i lukka og sine år i herlegdom;
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
um ikkje, fær dei styng av spjotet, og i sin dårskap andast dei.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Men vreiden trivst i vonde hjarto; dei bed’kje, um dei bundne vert;
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
i ungdomstidi skal dei døy, forgangast som utukt-sveinar.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Han frelser arming ved hans naud, opnar hans øyro gjenom trengsla.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Deg og han lokkar ut or trengsla, fritt fær du det og ikkje trongt, ditt bord er fullt av feite retter.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Men fær du straff som syndug mann, i fall hans domsord held deg fast.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Lat ikkje tukti avla vreide, den tunge bot deg leida vilt!
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Kann klaga hjelpa deg or naud, kor mykje enn du stræva vil?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Du må’kje lengta etter natti då folk vert rykte frå sin stad!
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Gjev agt, so ei til synd du vender, for det du heller vil enn lida.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Sjå, Gud er upphøgd i sitt velde; kven er ein lærar slik som han?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Kven hev vel vegen lagt for honom? Kven sagde vel: «Du hev urett gjort?»
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Hugs på å prisa høgt hans verk, som menneski hev sunge um!
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Kvart menneskje med lyst det ser, mann-ætti ser det langan leid.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Upphøgd, uskynande er Gud, hans liveår kann ingen telja,
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
for han dreg vatsdroparne, so det vert regn av skodde-eim.
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Og ifrå skyerne det fløymer og dryp ned yver mange folk.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Kven skynar vel skyhoparne og torebraket frå hans hytta?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Han breider ljoset sitt ikring seg og let det hylja havsens røter.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Soleis han dømer folkeslag og skiftar brød i ovmengd ut.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Han sveiper henderne i ljos og sender det mot fienden.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Hans tora meldar um hans koma, ja, feet varslar når han kjem.
