Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Un Elihus vēl runāja un sacīja:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Pagaidi man vēl maķenīt, es tev mācīšu, jo no Dieva puses vēl kas jāsaka.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Es meklēšu savu atzīšanu no tālienes un gādāšu savam radītājam taisnību.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Jo tiešām, mana valoda nav meli; tavā priekšā ir, kam atzīšanas netrūkst.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Redzi, Dievs ir varens un tomēr neatmet, Viņš ir varens gudrības spēkā.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Viņš bezdievīgam neliek dzīvot, un bēdīgam nes tiesu.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Viņš nenovērš savas acis no taisnā, bet pie ķēniņiem uz goda krēsla, tur Viņš tiem liek sēdēt mūžam, ka top paaugstināti.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Un kur cietuma ļaudis ir ķēdēs un top turēti bēdu saitēs,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Tur Viņš tiem dara zināmu viņu darbu un viņu pārkāpumus, ka cēlušies lepnībā.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Viņš tiem atdara ausi mācībai, un saka, lai atgriežas no netaisnības.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Ja tie nu klausa un Viņam kalpo, tad tie pavada savas dienas labumā un savus gadus laimē.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Un ja tie neklausa, tad tie krīt caur zobenu un mirst bez atzīšanas.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Bet kam neskaidra sirds, tie kurn, tie nepiesauc, kad Viņš tos saistījis.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Tā tad viņu dvēsele mirst jaunībā, un viņu dzīvība paiet ar mauciniekiem.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Bet bēdīgo Viņš izpestī viņa bēdās, un atver viņa ausis bēdu laikā.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Tāpat Viņš tevi izraus no bēdu rīkles uz klaju vietu, kur bēdu nav, un tavs galds būs pilns ar treknumu.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Bet ja tu esi pilns bezdievīgas tiesāšanās, tad tiesa un sodība tevi ķers.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Lai sirds rūgtums tev jel neskubina zaimot, un tā lielā pārbaudīšana lai tevi nenovērš.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Vai tu ar brēkšanu no bēdām tiksi vaļā, vai cīnīdamies ar visu spēku?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Neilgojies pēc tās nakts, kas noceļ tautas no savas vietas.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Sargies, negriezies pie netaisnības, jo tā tev vairāk patīk nekā pacietība.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Redzi, Dievs ir augsts savā spēkā; kur ir tāds mācītājs, kā Viņš?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Kas Viņam raudzīs uz Viņa ceļu, vai kas uz Viņu sacīs: Tu dari netaisnību?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Piemini, ka arī tu paaugstini Viņa darbu, par ko ļaudis dzied.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Visi ļaudis to skatās ar prieku, cilvēks to ierauga no tālienes.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Redzi, Dievs ir augsts un neizmanāms, Viņa gadu pulku nevar izdibināt.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Viņš savelk ūdens lāsītes, un lietus līst no viņa miglas.
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Tas līst no padebešiem un pil uz daudz cilvēkiem.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Vai var izprast, kā padebeši izplešas, un kā Viņa dzīvoklis rīb?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Redzi, Viņš ģērbjas zibeņu spīdumā un apklājās ar jūras dziļumiem.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Jo tā Viņš soda tautas un dod barības papilnam.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Viņa abējās rokās spīdumi, un Viņš tiem rāda, kur lai sper.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Pērkona balss sludina Viņu nākam, un ganāmi pulki, ka Viņš tuvu.
