Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Addens quoque Eliu, hæc locutus est:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
[Sustine me paululum, et indicabo tibi: adhuc enim habeo quod pro Deo loquar.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Repetam scientiam meam a principio, et operatorem meum probabo justum.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Vere enim absque mendacio sermones mei, et perfecta scientia probabitur tibi.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Deus potentes non abjicit, cum et ipse sit potens:
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
sed non salvat impios, et judicium pauperibus tribuit.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Non auferet a justo oculos suos: et reges in solio collocat in perpetuum, et illi eriguntur.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Et si fuerint in catenis, et vinciantur funibus paupertatis,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
indicabit eis opera eorum, et scelera eorum, quia violenti fuerunt.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Revelabit quoque aurem eorum, ut corripiat: et loquetur, ut revertantur ab iniquitate.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Si audierint et observaverint, complebunt dies suos in bono, et annos suos in gloria:
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
si autem non audierint, transibunt per gladium, et consumentur in stultitia.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Simulatores et callidi provocant iram Dei, neque clamabunt cum vincti fuerint.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Morietur in tempestate anima eorum, et vita eorum inter effeminatos.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Eripiet de angustia sua pauperem, et revelabit in tribulatione aurem ejus.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Igitur salvabit te de ore angusto latissime, et non habente fundamentum subter se: requies autem mensæ tuæ erit plena pinguedine.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Causa tua quasi impii judicata est: causam judiciumque recipies.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Non te ergo superet ira ut aliquem opprimas: nec multitudo donorum inclinet te.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Depone magnitudinem tuam absque tribulatione, et omnes robustos fortitudine.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Ne protrahas noctem, ut ascendant populi pro eis.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Cave ne declines ad iniquitatem: hanc enim cœpisti sequi post miseriam.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Ecce Deus excelsus in fortitudine sua, et nullus ei similis in legislatoribus.
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Quis poterit scrutari vias ejus? aut quis potest ei dicere: Operatus es iniquitatem?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Memento quod ignores opus ejus, de quo cecinerunt viri.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Omnes homines vident eum: unusquisque intuetur procul.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Ecce Deus magnus vincens scientiam nostram: numerus annorum ejus inæstimabilis.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Qui aufert stillas pluviæ, et effundit imbres ad instar gurgitum,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
qui de nubibus fluunt quæ prætexunt cuncta desuper.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Si voluerit extendere nubes quasi tentorium suum,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
et fulgurare lumine suo desuper, cardines quoque maris operiet.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Per hæc enim judicat populos, et dat escas multis mortalibus.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
In manibus abscondit lucem, et præcepit ei ut rursus adveniat.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Annuntiat de ea amico suo, quod possessio ejus sit, et ad eam possit ascendere.]
