Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Und Elihu fuhr fort und sprach:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Gedulde dich noch ein wenig, so will ich dich lehren, ich habe noch mehr zu reden für Gott.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Ich will mein Wissen weither holen und meinem Schöpfer Gerechtigkeit widerfahren lassen!
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Denn wahrlich, meine Reden sind keine Lügen, du hast es mit einem ganz Verständigen zu tun!
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Siehe, Gott ist mächtig, doch verachtet er niemand; groß ist die Kraft seines Herzens.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Den Gottlosen läßt er nicht leben, aber den Elenden schafft er Recht.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Er wendet seine Augen nicht ab von den Gerechten und setzt sie auf ewig mit Königen auf den Thron, damit sie herrschen.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Sind sie aber in Fesseln gebunden, in Banden des Elends gefangen,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
so hält er ihnen ihre Taten und ihre Übertretungen vor; denn sie haben sich überhoben;
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
er öffnet ihr Ohr der Bestrafung und befiehlt ihnen, sich von der Bosheit abzukehren.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Wenn sie dann gehorchen und sich unterwerfen, so werden sie ihre Tage in Glück und ihre Jahre in Wohlfahrt beendigen.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Gehorchen sie aber nicht, so kommen sie um durchs Schwert und sterben dahin in ihrem Unverstand.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Denn die, welche ruchlosen Herzens sind, widersetzen sich; sie flehen nicht, wenn er sie gefesselt hat.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Ihre Seele stirbt in der Jugend und ihr Leben unter den Hurern.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Den Gedemütigten aber rettet er durch die Demütigung und öffnet durch die Trübsal sein Ohr.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Und auch dich lockt er aus der Enge in die Weite, da keine Not mehr sein wird, und an einen reichbesetzten Tisch.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Bist du aber vom Urteil des Gottlosen erfüllt, so werden Urteil und Gericht dich treffen.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Der Zorn verleite dich ja nicht zur Lästerung, und die Menge des Lösegeldes besteche dich nicht.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Wird er deinen Reichtum schätzen? Er achtet nicht auf Gold, noch auf alle Anstrengungen der Kraft.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Sehne dich nicht nach der Nacht, da Völker untergehen werden.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Hüte dich, wende dich nicht zum Bösen, denn dieses ziehst du dem Leiden vor.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Siehe, Gott ist erhaben in seiner Kraft, wo ist ein Lehrer wie er?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Wer will ihn zur Rede stellen über seinen Weg, und wer will zu ihm sagen: Du hast Unrecht getan?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Gedenke daran, sein Tun zu erheben; die Menschen sollen es besingen.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Alle Menschen sehen es ja, der Sterbliche schaut es von ferne.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Siehe, wie erhaben ist Gott! Wir aber verstehen ihn nicht; die Zahl seiner Jahre hat niemand erforscht.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Denn er zieht Wassertropfen herauf; sie träufeln als Regen aus seinem Dunst, den die Wolken rieseln lassen,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
sie triefen auf viele Menschen herab.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Versteht man auch das Ausspannen der Wolken und das Krachen seines Gezelts?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Siehe, er breitet sein Licht um sich her aus und bedeckt die Gründe des Meeres;
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
denn damit richtet er die Völker und gibt Speise die Fülle.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Seine Hände bedeckt er mit Licht und gebietet ihm, zu treffen.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Sein Donnern kündigt ihn an, die Herde sein Heraufsteigen [im Gewitter].
