Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Elihu fuhr nun weiter fort:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
"Ein wenig warte noch, daß ich dich unterweise! Denn noch spricht manches auch für Gott.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Ich muß nur meinen Vortrag weiter ausdehnen; doch werde ich mein Tun rechtfertigen.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Denn nimmer sollen meine Worte dich enttäuschen, die ich an dich, Rechthaber, richte.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Sieh, Gott ist fest und widerspricht sich nicht; er ist durchaus von festem Sinn.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Er schenkt dem Frevler nicht das Leben; dem Armen aber gibt er Recht.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Von Frommen zieht er nicht die Augen ab; sogar mit Königen läßt er auf dem Thron sie sitzen, in Pracht und Herrlichkeit, und werden sie dann stolz,
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
so legt man sie in Ketten, und sie werden so gefesselt in des Elends Stricken.
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Dann hält er ihnen vor ihr Treiben, ihre Sünden, daß sie stolz geworden.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Und so tut er ihr Ohr der Warnung auf und heißt sie umkehren von Sünden.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Gehorchen sie in Unterwürfigkeit, dann fließen ihre Tage in Glückseligkeit, in Wonne ihre Jahre hin.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Doch wenn sie nicht gehorchen, rennen sie ins Dunkle und sie sterben in Verblendung.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Ruchlose Leute aber wecken Zorn und rufen nicht um Hilfe, wenn er sie fesselt.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Hin stirbt so in der Jugendfrische ihre Seele, ihr Leben in der Vollkraft.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
In seinem Elend rettet er den Armen, dieweil er in der Not ihr Ohr eröffnet.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Er lockt auch dich aus der Bedrängnis Rachen. An ihre Stelle träte Freiheit, unbeengt, und deines Tisches Schüssel würde voll von Fett.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Bist du von frevelhaftem Urteil aber voll, dann trifft auch dich gerechtes Urteil.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Denn Zorn verführe dich nicht zu dem Übermaße, der Streit um Lösung soll dich nicht verleiten.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Wird's dein Geschrei in Ordnung bringen? Unnötig sind ja all die Kraftanstrengungen.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Nicht wünsche dir die Nacht herbei! An ihre Stelle treten Unruhen.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Nimm dich in acht und kehre nimmer dich dem Frevel zu! Du hast dazu mehr Lust als zu dem Leiden.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Sieh, Gott ist groß in seiner Macht. Wer ist ein Lehrer gleich wie er?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Wer stellt ihn über seinen Weg zur Rede? Wer sagt nur: 'Du hast schlecht gehandelt'?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Bedenk, daß du sein Tun des Irrtums zeihst, das andere in Lobliedern besingen!
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Und alle Menschen haben ihre Lust daran; die Sterblichen betrachten es seit fernsten Zeiten.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Sieh, Gott ist alt, weit über unsere Begriffe, und unerforschlich seiner Jahre Zahl.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Er zählt die Wassertropfen ab, daß sie in seinen Nebel hin als Regen sickern,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
den Wolken rieseln lassen, auf viele Menschen niederträufelnd.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Wer vollends hätte Einsicht in der Wolken Weite, in das Gedröhne seines Wohngezeltes,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
wenn er darin sein Rollen weithin tönen läßt und dann des Meeres Quellen niederrinnen?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Denn damit gibt er Völkern Nahrung, stellt Speise her in großer Menge.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Er birgt den Blitzstrahl in den Händen, befiehlt ihm, wo er einzuschlagen hat.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Er zeigt ihm seinen Freund; den Frevler aber läßt er ihn durchbohren."
