Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Und Elihu fuhr fort und sprach:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Harre mir ein wenig, und ich will dir berichten; denn noch sind Worte da für Gott.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Ich will mein Wissen von weither holen, [O. zu Fernem erheben] und meinem Schöpfer Gerechtigkeit geben.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Denn wahrlich, meine Worte sind keine Lüge; ein an Wissen [Eig. an Erkenntnissen; so auch Kap. 37,16] Vollkommener ist bei dir.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Siehe, Gott [El] ist mächtig, und doch verachtet er niemand, [Eig. nicht] -mächtig an Kraft des Verstandes.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Er erhält den Gesetzlosen nicht am Leben, und das Recht der Elenden gewährt er.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Er zieht seine Augen nicht ab von dem Gerechten, und mit Königen auf den Thron, dahin setzt er sie auf immerdar, und sie sind erhöht.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Und wenn sie mit Fesseln gebunden sind, in Stricken des Elends gefangen werden,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
dann macht er ihnen kund ihr Tun und ihre Übertretungen, daß sie sich trotzig gebärdeten;
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
und er öffnet ihr Ohr der Zucht und spricht, daß sie umkehren sollen vom Frevel.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Wenn sie hören und sich unterwerfen, so werden sie ihre Tage in Wohlfahrt verbringen und ihre Jahre in Annehmlichkeiten.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Wenn sie aber nicht hören, so rennen sie ins Geschoß und verscheiden ohne Erkenntnis.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Aber die ruchlosen Herzens sind, hegen Zorn: sie rufen nicht um Hülfe, wenn er sie gefesselt hat.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Ihre Seele stirbt dahin in der Jugend, und ihr Leben unter den Schandbuben.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Den Elenden errettet er in seinem [O. durch sein] Elend, [O. den Dulder in seinem Dulden] und in der [O. durch die] Drangsal öffnet er ihnen das Ohr.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
So hätte er auch dich aus dem Rachen der Bedrängnis in einen weiten Raum geführt, wo keine Beengung gewesen, [Eig. dessen Boden nicht beengt gewesen wäre] und die Besetzung deines Tisches würde voll Fett sein.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Aber du bist mit dem Urteil des Gesetzlosen erfüllt: Urteil und Gericht werden dich ergreifen.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Denn der Grimm, möge er dich ja nicht verlocken zur [Eig. in] Verhöhnung, und die Größe des Lösegeldes verleite dich nicht!
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Soll dich dein Schreien außer Bedrängnis stellen und alle Anstrengungen der Kraft?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Sehne dich nicht nach der Nacht, welche Völker plötzlich [W. auf ihrer Stelle] hinwegheben wird. [O. wo Völker plötzlich hinweggehoben werden]
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Hüte dich, wende dich nicht zum Frevel, denn das hast du dem Elend [O. dem Dulden; wie v 15] vorgezogen.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Siehe, Gott [El] handelt erhaben in seiner Macht; wer ist ein Lehrer wie er?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Wer hat ihm seinen Weg vorgeschrieben, und wer dürfte sagen: Du hast Unrecht getan?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Gedenke daran, daß du sein Tun erhebest, welches Menschen besingen.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Alle Menschen schauen es an, der Sterbliche erblickt es aus der Ferne.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Siehe, Gott [El] ist zu erhaben für unsere Erkenntnis; [W. ist erhaben, so daß wir nicht erkennen] die Zahl seiner Jahre, sie ist unerforschlich.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Denn er zieht Wassertropfen herauf; [And. üb.: nieder] von dem Dunst, den er bildet, träufeln sie als Regen,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
den die Wolken [S. die Anm. zu Kap. 35,5] rieseln und tropfen lassen auf viele Menschen.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Versteht man gar das Ausbreiten des Gewölks, das Krachen seines Zeltes?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Siehe, er breitet sein Licht um sich aus, und die Gründe [W. Wurzeln] des Meeres bedeckt er. [O. mit den Tiefen des Meeres umhüllt er sich]
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Denn durch dieses richtet er Völker, gibt Speise im Überfluß.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Seine Hände umhüllt er mit dem Blitz, [W. mit Licht; so auch Kap. 37,3. 11. 15] und er entbietet ihn gegen denjenigen, den er treffen soll. [O. als einer, der sicher trifft. And.: gegen den Feind]
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Sein Rollen kündigt ihn an, sogar das Vieh sein Heranziehen.
