Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Élihu continua et dit:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Attends un peu, et je vais poursuivre, Car j’ai des paroles encore pour la cause de Dieu.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Je prendrai mes raisons de haut, Et je prouverai la justice de mon créateur.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Sois-en sûr, mes discours ne sont pas des mensonges, Mes sentiments devant toi sont sincères.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Dieu est puissant, mais il ne rejette personne; Il est puissant par la force de son intelligence.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Il ne laisse pas vivre le méchant, Et il fait droit aux malheureux.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Il ne détourne pas les yeux de dessus les justes, Il les place sur le trône avec les rois, Il les y fait asseoir pour toujours, afin qu’ils soient élevés.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Viennent-ils à tomber dans les chaînes, Sont-ils pris dans les liens de l’adversité,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Il leur dénonce leurs œuvres, Leurs transgressions, leur orgueil;
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Il les avertit pour leur instruction, Il les exhorte à se détourner de l’iniquité.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
S’ils écoutent et se soumettent, Ils achèvent leurs jours dans le bonheur, Leurs années dans la joie.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
S’ils n’écoutent pas, ils périssent par le glaive, Ils expirent dans leur aveuglement.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Les impies se livrent à la colère, Ils ne crient pas à Dieu quand il les enchaîne;
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Ils perdent la vie dans leur jeunesse, Ils meurent comme les débauchés.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Mais Dieu sauve le malheureux dans sa misère, Et c’est par la souffrance qu’il l’avertit.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Il te retirera aussi de la détresse, Pour te mettre au large, en pleine liberté, Et ta table sera chargée de mets succulents.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Mais si tu défends ta cause comme un impie, Le châtiment est inséparable de ta cause.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Que l’irritation ne t’entraîne pas à la moquerie, Et que la grandeur de la rançon ne te fasse pas dévier!
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Tes cris suffiraient-ils pour te sortir d’angoisse, Et même toutes les forces que tu pourrais déployer?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Ne soupire pas après la nuit, Qui enlève les peuples de leur place.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Garde-toi de te livrer au mal, Car la souffrance t’y dispose.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Dieu est grand par sa puissance; Qui saurait enseigner comme lui?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Qui lui prescrit ses voies? Qui ose dire: Tu fais mal?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Souviens-toi d’exalter ses œuvres, Que célèbrent tous les hommes.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Tout homme les contemple, Chacun les voit de loin.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Dieu est grand, mais sa grandeur nous échappe, Le nombre de ses années est impénétrable.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Il attire à lui les gouttes d’eau, Il les réduit en vapeur et forme la pluie;
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Les nuages la laissent couler, Ils la répandent sur la foule des hommes.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Et qui comprendra le déchirement de la nuée, Le fracas de sa tente?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Voici, il étend autour de lui sa lumière, Et il se cache jusque dans les profondeurs de la mer.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Par ces moyens il juge les peuples, Et il donne la nourriture avec abondance.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Il prend la lumière dans sa main, Il la dirige sur ses adversaires.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Il s’annonce par un grondement; Les troupeaux pressentent son approche.
