Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Eliu reprit encore une fois et dit:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Attends un peu, et je t’instruirai, car j’ai des paroles encore pour la cause de Dieu;
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
je prendrai mes raisons de haut, et je montrerai la justice de mon Créateur.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Sois-en sûr, mes discours sont exempts de mensonge; devant toi est un homme sincère en ses jugements.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Voici que Dieu est puissant, mais il ne dédaigne personne; il est puissant par la force de son intelligence.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Il ne laisse pas vivre le méchant, et il fait justice aux malheureux.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Il ne détourne pas ses yeux des justes; il les fait asseoir sur le trône avec les rois, il les établit pour toujours, et ils sont exaltés.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Viennent-ils à tomber dans les fers, sont-ils pris dans les liens du malheur,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
il leur dénonce leurs œuvres, leurs fautes causées par l’orgueil.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Il ouvre leur oreille à la réprimande, il les exhorte à se détourner du mal.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
S’ils écoutent et se soumettent, ils achèvent leurs jours dans le bonheur, et leurs années dans les délices.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Mais s’ils n’écoutent pas, ils périssent par le glaive, ils meurent dans leur aveuglement.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Les cœurs impies se livrent à la colère, ils ne crient pas vers Dieu quand il les met dans les chaînes.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Aussi meurent-ils dans leur jeunesse, et leur vie se flétrit comme celle des infâmes.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Mais Dieu sauve le malheureux dans sa misère, il l’instruit par la souffrance.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Toi aussi, il te retirera de la détresse, pour te mettre au large, en pleine liberté, et ta table sera dressée et chargée de mets succulents.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Mais si tu combles la mesure de l’impie, tu en porteras la sentence et la peine.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Crains que Dieu irrité ne t’inflige un châtiment, et que tes riches offrandes ne t’égarent.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Tes cris te tireront-ils de la détresse, et même toutes les ressources de la force?
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Ne soupire pas après la nuit, durant laquelle les peuples sont anéantis sur place.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Prends garde de te tourner vers l’iniquité, car tu la préfères à l’affliction.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Vois: Dieu est sublime dans sa puissance! Quel maître est semblable à lui?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Qui lui trace la voie qu’il doit suivre? Qui peut lui dire: « Tu as mal fait? »
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Songe plutôt à glorifier ses œuvres, que les hommes célèbrent dans leurs chants.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Tout homme les admire, le mortel les contemple de loin.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Dieu est grand au-dessus de toute science, le nombre de ses années est impénétrable.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Il attire les gouttes d’eau, qui se répandent en pluie sous leur poids.
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Les nuées la laissent couler, et tomber sur la masse des hommes.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Qui comprendra l’expansion des nuages, et le fracas de la tente du Très-Haut?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Tantôt il étend autour de lui sa lumière, tantôt il se cache comme au fond de la mer.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
C’est ainsi qu’il exerce sa justice sur les peuples, et qu’il donne la nourriture avec abondance.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Il prend la lumière dans ses mains, et lui marque le but à atteindre.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Son tonnerre l’annonce, l’effroi des troupeaux annonce son approche.
