Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
And Elihu added and said: —
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Restrain thyself for me a little, and I will shew thee, that, yet—for GOD, there is justification,
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
I will bring my knowledge from afar, and, to my Maker, will I attribute righteousness.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
For, of a truth—not false, are my words, One of competent knowledge, is with thee.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Lo! GOD, is mighty, yet will he not despise, Mighty in vigour of mind;
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
He will not keep alive one who is lawless, but, the right of oppressed ones, will he grant;
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
He will not withdraw—from a righteous one—his eyes, —but, with kings on the throne, He hath seated men triumphantly, and they have been exalted.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
But, if, bound in fetters, they have been captured with cords of affliction,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Then hath he declared to them their deed, and their transgressions—that they were wont to behave themselves proudly;
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Thus hath he uncovered their ear to a warning, and said—that they should turn from iniquity.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
If they would hearken, and serve, they should complete their days, in prosperity, and their years, in pleasantness;
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
But, if they would not hearken, by a weapon, should they pass away, and breathe their last, no one knowing.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Yea, the impious in heart, should store up anger, They should not cry for help, when he bound them.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Their soul should die in youth, and their life, among the unclean.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
He would deliver the humbled in his humiliation, and would uncover—in oppression—their ear.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Yea he might even have allured thee—out of the mouth of straitness, [into] a wide space—no narrowness there, —and, the food set down on thy table, should have been full of fatness.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
But, with the plea of a lawless one, thou art full, Plea and sentence, will take fast hold.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Because there is wrath, [beware] lest he take thee away with a stroke, Then let not, a great ransom, mislead thee.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Will he value thy riches? Nay not precious ore, nor all the forces of strength.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Do not pant for the night, when peoples disappear from their place.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Beware, do not turn unto iniquity, For, this, thou hast chosen rather than affliction.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Lo, GOD, exalteth himself by his strength, Who like him doth teach?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Who enjoined on him his way? and who ever said, Thou hast wrought perversity?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Remember, that thou extol his work, of which men have sung;
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Every son of earth, hath viewed it, Mortal man, looketh at it from afar.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Lo, GOD, is greater than we can know, The number of his years, even past finding out!
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
For he draweth up drops of water, They trickle as rain through his mist;
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
With which the clouds flow down, They drop on man in abundance.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
But surely none can understand the burstings of the cloud, the crashing of his pavilion!
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Lo! he hath spread out over it, his lightning, The bed of the sea, hath he covered.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
For, by those things, he executeth judgment on peoples, He giveth food in abundance:
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Upon both hands, he putteth a covering of lightning, and layeth command upon it against an assailant:
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
His rolling thunder telleth concerning him, —The cattle, even, concerning him that is coming up.
