Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Then continued Elihu, and said,
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Wait for me a little, and I will instruct thee; for [I have] still some words on God's behalf.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
I will lift up my knowledge for him who is afar, and for my Maker will I obtain righteousness.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
For truly no falsehood is [in] my words: one that is upright in [his] opinions [dealeth now] with thee.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Behold, God is mighty, and despiseth not any: he is mighty in strength of intellect.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
He permitteth not the wicked to live; but he procureth justice for the afflicted.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
He withdraweth not his eyes from the righteous; but [he placeth them] with kings on the throne; yea, he doth establish them for ever, and they are exalted.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
And if they be bound in fetters, and if they be entangled in the cords of affliction:
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Then doth he tell them of their work, and of their transgressions, when they had become strong.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
And he openeth thus their ear to correction, and saith that they should return from wrong-doing.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
If they hearken and serve [him], they will spend their days in happiness, and their years in pleasures.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
But if they hearken not, they will pass away through the sword, and they will perish in want of knowledge.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
But the hypocrites in heart persevere in wrath; they will not offer entreaty when he bindeth them:
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Their soul will die in youth, and their life, among the incestuous.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
He delivereth the afflicted through his affliction, and openeth through oppression his ear.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
And also thee hath he incited away from the jaws of distress into a wide space, on the site of which there is no straitness; and what is set on thy table is full of fatness.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
But if thou art full of the judgment of the wicked: [divine] judgment and decree will support each other.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
For there would be fury, If aught were to incite thee to utter an abundance [of rebellious words]; and the greatness of the infliction must not mislead thee.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Will he esteem thy riches? no, not gold ore, nor all the highest forces of strength.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Desire then not eagerly the night, when nations pass away in their place.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Take heed, turn not thyself to wrong-doing, so that thou wouldst choose this because of [thy] affliction.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Behold, God is exalted by his power: who is an instructer like him?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Who hath given him a charge concerning his way? or who hath ever said, Thou hast acted unjustly?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Reflect, that thou shouldst magnify his work, which [other] men have beheld.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
All men have looked at it [with astonishment]; the mortal gazeth at it from afar.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Behold, God is great, and we comprehend him not, the number of his years can truly not be searched out.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
For he taketh away drops of water, which are purified into rain in his mist:
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
These drop down out of the skies; they distil upon the multitude of men.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
But [what man] can understand the outspreadings of the clouds? the tumult of his tabernacle?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Behold, he spreadeth out over it his light, and covereth up the roots of the sea.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
For by means of them he judgeth nations, he giveth food in superfluity.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
[His] hands he covereth with light; and he commandeth it to strike the one who striveth against him.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
The noise of his storm telleth of it, yea, the cattle also, of the rising tempest.
