Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Elihu nastavi i reče:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
“Strpi se malo, pa ću te poučit', jer još nisam sve rekao za Boga.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Izdaleka ću svoje iznijet' znanje da Stvoritelja svojega opravdam.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Zaista, za laž ne znaju mi riječi, uza te je čovjek znanjem savršen.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Gle, Bog je silan, ali ne prezire, silan je snagom razuma svojega.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Opakome on živjeti ne daje, nevoljnicima pravicu pribavlja.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
S pravednika on očiju ne skida, na prijestolje ih diže uz kraljeve da bi dovijeka bili uzvišeni.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Ako su negvam' oni okovani i užetima nevolje sputani,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
djela njihova on im napominje, kazuje im grijeh njine oholosti.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
Tad im otvara uho k opomeni i poziva ih da se zla okane.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Poslušaju li te mu se pokore, dani im završavaju u sreći, u užicima godine njihove.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Ne slušaju li, od koplja umiru, zaglave, sami ne znajući kako.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
A srca opaka mržnju njeguju, ne ištu pomoć kad ih on okuje;
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
u cvatu svoga dječaštva umiru i venu poput hramskih milosnika.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Nevoljnog on bijedom njegovom spasava i u nesreći otvara mu oči:
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
izbavit će te iz ždrijela tjeskobe k prostranstvima bezgraničnim izvesti, k prepunu stolu mesa pretiloga.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Ako sudio nisi opakima, ako si pravo krnjio siroti,
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
nek' te obilje odsad ne zavede i nek' te dar prebogat ne iskvari.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Nek' ti je gavan k'o čovjek bez zlata, a čovjek jake ruke poput slaba.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Ne goni one koji su ti tuđi da rodbinu na njino mjesto staviš.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Pazi se da u nepravdu ne skreneš, jer zbog nje snađe tebe iskušenje.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Gle, uzvišen je Bog u svojoj snazi! Zar učitelja ima poput njega?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
Tko je njemu put njegov odredio? Tko će mu reći: 'Radio si krivo'?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Spomeni se veličati mu djelo što ga pjesmama ljudi opjevaše.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
S udivljenjem svijet čitav ga promatra, divi se čovjek, pa ma izdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Veći je Bog no što pojmit' možemo, nedokučiv je broj ljeta njegovih!
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
U visini on skuplja kapi vode te dažd u paru i maglu pretvara.
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Pljuskovi tada pljušte iz oblaka, po mnoštvu ljudskom dažde obilato.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Tko li će shvatit' širenje oblaka, tutnjavu strašnu njegovih šatora?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Gle, on nad sobom razastire svjetlost i dno morsko on vodama pokriva.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Pomoću njih on podiže narode, u izobilju hranom ih dariva.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
On munju drži objema rukama i kazuje joj kamo će zgoditi.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Glasom gromovnim sebe navješćuje, stiže s gnjevom da zgromi opačinu.
