Jób 35
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Og Elihu tok til ords og sagde:
2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
«Seg, trur du vel at slikt er rett, so du meir rettvis er enn Gud,
3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
når djervt du spør: «Kva gagn hev eg, kva løn um eg frå syndi flyr?»
4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
På dette vil eg svara deg og likeins venerne med deg.
5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
Ditt auga du mot himmelen snu, og sjå på skyerne der uppe!
6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
Di synd, kann ho vel skade honom? Lid han, um dine brot er mange?
7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
Er du rettvis, kva gjev du honom? Kva fær han då utav di hand?
8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
Di synd vedkjem ein mann som deg, di rettferd gjeld eit menneskje.
9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
Dei klagar yver urett stor og skrik um hjelp mot valdsmenns arm;
10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
men spør’kje: «Kvar er Gud, min skapar, som let ved natt lovsongar tona,
11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
gjev oss meir vit enn dyr på mark og meir forstand enn fugl i luft?»
12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
Der ropar dei - han svarar ikkje - um hjelp mot ovmod hjå dei vonde.
13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
Gud høyrer ei på tome ord, slikt agtar Allvald ikkje på.
14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
Um enn du segjer du ei ser han, han ser han nok saki, bi på honom!
15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
Og no, når vreiden hans ei refser, tru han ei kjenner dårskapen?
16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
Men Job let upp sin munn til fåfengd, uvitugt talar han so mykje.»
