Jób 35

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

Igitur Eliu hæc rursum locutus est:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

[Numquid æqua tibi videtur tua cogitatio, ut diceres: Justior sum Deo?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

Dixisti enim: Non tibi placet quod rectum est: vel quid tibi proderit, si ego peccavero?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

Itaque ego respondebo sermonibus tuis, et amicis tuis tecum.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

Suspice cælum, et intuere: et contemplare æthera quod altior te sit.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

Si peccaveris, quid ei nocebis? et si multiplicatæ fuerint iniquitates tuæ, quid facies contra eum?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

Porro si juste egeris, quid donabis ei? aut quid de manu tua accipiet?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

Homini qui similis tui est, nocebit impietas tua: et filium hominis adjuvabit justitia tua.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

Propter multitudinem calumniatorum clamabunt, et ejulabunt propter vim brachii tyrannorum.

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

Et non dixit: Ubi est Deus qui fecit me, qui dedit carmina in nocte;

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

qui docet nos super jumenta terræ, et super volucres cæli erudit nos?

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

Ibi clamabunt, et non exaudiet, propter superbiam malorum.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

Non ergo frustra audiet Deus, et Omnipotens causas singulorum intuebitur.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

Etiam cum dixeris: Non considerat: judicare coram illo, et expecta eum.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

Nunc enim non infert furorem suum, nec ulciscitur scelus valde.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

Ergo Job frustra aperit os suum, et absque scientia verba multiplicat.]