Jób 35

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

Und Elihu hob wieder an und sprach:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

Hältst du das für recht? Du hast gesagt: Meine Gerechtigkeit ist größer als diejenige Gottes. [El]

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

Denn du fragst, was sie dir nütze; was gewinne ich mehr, als wenn ich gesündigt hätte? -

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

Ich will dir Worte erwidern und deinen Genossen mit dir.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

Blicke gen Himmel und sieh, und schaue die Wolken [Das hebr. Wort bezeichnet eigentl. die dünnen Luftschichten oberhalb der schweren Wolken, dann auch das Himmelsgewölbe; vergl. Kap. 37,18. 21] an, -sie sind höher als du.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

Wenn du sündigst, was tust du ihm an? und mehren sich deine Übertretungen, was fügst du ihm zu?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

Wenn du gerecht bist, was gibst du ihm, oder was empfängt er aus deiner Hand?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

Für einen Mann wie du gilt deine Gesetzlosigkeit etwas, und für ein Menschenkind deine Gerechtigkeit.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

Wegen der Menge der Bedrückungen schreit man; man ruft um Hülfe wegen des Armes der Großen.

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

Aber man spricht nicht: Wo ist Gott, mein Schöpfer, der Gesänge gibt in der Nacht,

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

der uns mehr belehrt als die Tiere der Erde, und uns weiser macht als das [O. uns belehrt durch die Tiere, weise macht durch das usw.; vergl. Kap. 12,7] Gevögel des Himmels?

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

Alsdann schreit man, wegen des Hochmuts der Bösen, aber er antwortet nicht.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

Auf nur Eitles hört Gott [El] nicht, und der Allmächtige schaut es nicht an.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

Wenn du auch sagst, du schauest ihn nicht-die Rechtssache ist vor ihm; so harre sein.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

Und nun, wenn sein Zorn nicht heimgesucht hat, sollte er nicht sehr wohl um den Übermut wissen?

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

Und so sperrt Hiob eitler Weise seinen Mund auf, häuft Worte ohne Erkenntnis.