Jób 35

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

Og Elihu tog til Orde og sagde:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

Holder du det for Ret, og kalder du det din Ret for Gud,

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

at du siger: »Hvad baader det mig, hvad hjælper det mig, at jeg ikke synder?«

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

Jeg vil give dig Svar og tillige med dig dine Venner:

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

Løft dit Blik imod Himlen og se, læg Mærke til Skyerne, hvor højt de, er over dig!

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

Hvis du synder, hvad skader du ham? Er din Brøde svar, hvad gør det da ham?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

Er du retfærdig, hvad gavner du ham, hvad mon han faar af din Haand?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

Du Menneske, dig vedkommer din Gudløshed, dig, et Menneskebarn, din Retfærd!

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

Man skriger over den megen Vold, raaber om Hjælp mod de mægtiges Arm,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

men siger ej: »Hvor er Gud, vor Skaber, som giver Lovsang om Natten,

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

lærer os mer end Jordens Dyr, gør os vise fremfor Himlens Fugle?«

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

Der raaber man, uden at han giver Svar, over de ondes Hovmod;

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

til visse, Gud hører ej tomme Ord, den Almægtige ænser dem ikke,

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

endsige din Paastand om ikke at se ham! Vær stille for hans Aasyn og bi paa ham!

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

Men nu, da hans Vrede ej bringer Straf og han ikke bekymrer sig stort om Synd,

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

saa oplader Job sin Mund med Tant, uden Indsigt taler han store Ord.