Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Afei Elihu kaa sɛ,
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
“Mo anyansafoɔ, montie me nsɛm; mo animdefoɔ monyɛ aso mma me.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Ɛfiri sɛ aso sɔ nsɛm hwɛ sɛdeɛ tɛkrɛma ka aduane hwɛ no.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Momma yɛnsese nhunu deɛ ɛyɛ ma yɛn. Momma yɛn nyinaa mmɔ mu nsua deɛ ɛyɛ.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
“Hiob kaa sɛ, ‘Me ho nni asɛm, nanso Onyankopɔn abu me ntɛnkyea.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Ɛwom sɛ mʼasɛm da ɛkwan mu, nanso, wɔbu me ɔtorofoɔ; ɛwom sɛ menyɛɛ bɔne biara, nanso ne bɛmma no ama me apirakuro a ɛnnwu da.’
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Onipa bɛn na ɔte sɛ Hiob a ɔnom animtiabuo sɛ nsuo?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Ɔne amumuyɛfoɔ nante; na ɔne atirimuɔdenfoɔ nso bɔ.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Ɛfiri sɛ ɔka sɛ, ‘Sɛ onipa bɔ mmɔden sɛ ɔbɛsɔ Onyankopɔn ani a ɔnnya ho mfasoɔ biara.’
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
“Enti mo mmarima a mowɔ nteaseɛ montie me. Ɛmpare Onyankopɔn sɛ ɔbɛyɛ bɔne, sɛ Otumfoɔ no bɛyɛ mfomsoɔ.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Nnipa nneyɛeɛ so na ɔhwɛ tua wɔn ka; deɛ ɛfata ne nneyɛeɛ na ɔma ɛba ne so.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Ɛmfata sɛ wɔde mfomsoɔ susu Onyankopɔn, na ɛmfata sɛ wɔde ntɛnkyea susu Otumfoɔ.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Hwan na ɔde no sii asase so? Hwan na ɔde ewiase nyinaa hyɛɛ ne nsa?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Sɛ ɛyɛɛ ne pɛ na ɔyii ne Honhom ne nʼahome a,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
anka adasamma nyinaa bɛbɔ mu ayera, na onipa bɛsane akɔ mfuturo mu.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
“Sɛ mowɔ nhunumu a, montie yei; montie deɛ meka.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Obi a ɔkyiri atɛntenenee bɛtumi adi nnipa so? Mobɛtumi abu Ɔteneneeni kɛseɛ no fɔ anaa?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Ɛnyɛ Ɔno na ɔka kyerɛ ahemfo sɛ, ‘Mo ho nni mfasoɔ,’ na ɔka kyerɛɛ atitire sɛ, ‘Moyɛ atirimuɔdenfoɔ’?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Ɔnhwɛ mmapɔmma anim na ɔnyiyi adefoɔ ne ahiafoɔ mu, ɛfiri sɛ wɔn nyinaa yɛ ne nsa ano adwuma.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Wɔwuwu mmerɛ tiawa bi mu, wɔ anadwo dasuo mu; nnipa no ho woso na wɔsene kɔ; ahoɔdenfoɔ totɔ a ɛmfiri onipa.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
“Nʼani hwɛ nnipa akwan; na ɔhunu wɔn anammɔntuo biara.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Baabiara nni hɔ a aduru sum, esum kabii, a amumuyɛfoɔ bɛtumi ahinta.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Ɛho nhia Onyankopɔn sɛ ɔbɛhwehwɛ nnipa mu bio, a enti ɛsɛ sɛ wɔba nʼanim bɛgye atemmuo.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Ɔbobɔ aberempɔn gu a ɔnyɛ nhwehwɛmu biara, na ɔde afoforɔ sisi wɔn ananmu.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Ɛfiri sɛ ɔhunu wɔn nneyɛeɛ, ɔtu wɔn gu anadwo na wɔdwerɛ wɔn.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Ɔtua wɔn amumuyɛsɛm so ka wɔ baabi a obiara bɛtumi ahunu wɔn,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
ɛfiri sɛ, wɔmane firii nʼakyi kɔeɛ na wɔampɛ nʼakwan biara anhwɛ.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Wɔmaa ahiafoɔ sufrɛ duruu nʼanim na ɛma ɔtee mmɔborɔni su.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Nanso sɛ ɔyɛ komm a, hwan na ɔbɛtumi abu no fɔ? Sɛ ɔde nʼanim hinta nso a, hwan na ɔbɛhunu no? Nanso ɔdi onipa ne ɔman so pɛpɛɛpɛ,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
ɔmma onipa a ɔnnim Onyame nni ɔhene, sɛdeɛ wɔnnsum nnipa no mfidie.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
“Adɛn enti na onipa nka nkyerɛ Onyankopɔn sɛ, ‘Mayɛ bɔne na merenyɛ bɔne bio.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Kyerɛ me na menhunu; na sɛ mayɛ bɔne a, merenyɛ saa bio.’
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Ɛsɛ sɛ Onyankopɔn gyina deɛ wode wʼano aka so tua wo ka, wɔ ɛberɛ a woayɛ sɛ worennu wo ho anaa? Ɛsɛ sɛ wosi gyinaeɛ, ɛnyɛ me; enti ka deɛ wonim kyerɛ me.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
“Nnipa a wɔwɔ nteaseɛ pae mu ka, animdefoɔ a wɔtie me ka kyerɛ me sɛ,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
‘Hiob nnkasa nimdeɛ kwan so; aba biara nni ne kasa mu.’
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Ao, sɛ wɔsɔɔ Hiob hwɛeɛ kɔɔ akyiri a anka ɛyɛ, ɛfiri sɛ ɔyiyii nsɛm ano sɛ omumuyɛfoɔ!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Ɔde atuateɛ ka ne bɔne ho; ɔde ahantan bɔ ne nsam gu yɛn so na ɔma ne nsɛm a ɔka tia Onyankopɔn no dɔɔso.”
