Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Nadalje je Elihú odgovoril in rekel:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
»Poslušajte moje besede, oh vi modri možje. Pazljivo mi prisluhnite vi, ki imate spoznanje.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Kajti uho preizkuša besede, kakor usta okušajo hrano.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Izberimo si sodbo. Naj med seboj spoznamo, kaj je dobro.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Kajti Job je rekel: ›Jaz sem pravičen in Bog je odvzel mojo sodbo.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Mar naj bi lagal zoper svojo pravico? Moja rana je nezaceljiva, brez prestopka.‹
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Kateri človek je podoben Jobu, ki norčevanje pije kakor vodo?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Ki gre v družbo z delavci krivičnosti in hodi z zlobneži?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Kajti rekel je: ›Nič ne koristi človeku, da bi se razveseljeval z Bogom.‹
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Zato mi prisluhnite vi, možje razumevanja. Daleč naj bo od Boga, da bi počel zlobnost in od Vsemogočnega, da bi zagrešil krivičnost.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Kajti delo človeka bo povrnil k sebi in vsakemu človeku povzroči, da najde glede na njegove poti.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Da, Bog zagotovo ne bo počel zlobno niti Vsemogočni ne bo izkrivil sodbe.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Kdo mu je dal zadolžitev nad zemljo? Ali kdo je postavil celoten zemeljski [krog]?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Če svoje srce naravna na človeka, če k sebi zbere njegovega duha in njegov dih,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
bo vse meso skupaj umrlo in človek se bo ponovno vrnil v prah.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Če imaš sedaj razumevanje, poslušaj to, prisluhni glasu mojih besed.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Mar bo torej vladal tisti, ki sovraži pravico? Boš obsodil tistega, ki je najbolj pravičen?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Mar je primerno kralju reči: › Ti si zloben?‹ In princem: › Vi ste brezbožni?‹
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Kako veliko manj tistemu, ki ne sprejema oseb od princev niti se ne ozira na bogatega bolj kakor na ubogega? Kajti vsi ti so delo njegovih rok.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
V trenutku bodo umrli in ljudstvo bo zaskrbljeno ob polnoči in preminilo. Mogočen bo odvzet brez roke.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Kajti njegove oči so na človekovih poteh in vidi vsa njegova ravnanja.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Ni teme niti smrtne sence, kjer bi se lahko skrili delavci krivičnosti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Kajti na človeka ne bo položil več kakor pravico, da bi ta vstopil na sodbo z Bogom.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Na koščke bo razbil mogočne može brez števila in druge postavil namesto njih.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Torej pozna njihova dela in jih prevrača v noči, tako da so uničena.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Udarja jih kakor zlobneže v odprtem pogledu drugih,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
ker so se obrnili proč od njega in niso hoteli preudariti nobene izmed njegovih poti,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
tako da so vpitju ubogega povzročili, da pride k njemu in on sliši vpitje prizadetega.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Ko daje spokojnost, kdo potem lahko dela težavo? In ko skrije svoj obraz, kdo ga potem lahko gleda? Bodisi je to storjeno zoper narod ali samo zoper človeka,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
da hinavec ne kraljuje, da ne bi bilo ljudstvo ujeto v zanko.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Zagotovo je primerno, da bi bilo Bogu rečeno: ›Nosil sem kaznovanje, ne bom več napačno počel.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Tega, česar ne vidim, me uči. Če sem storil krivičnost, je ne bom več počel.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Mar bo to glede na tvoj um? On bo to poplačal, bodisi ali odkloniš ali izbereš, in ne jaz. Zato govori, kar veš.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Naj mi možje razumevanja povedo in naj mi moder mož prisluhne.‹
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job je govoril brez spoznanja in njegove besede so bile brez modrosti.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Moja želja je, da bi bil Job lahko preizkušen do konca zaradi svojih odgovorov zlobnežem.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Kajti svojemu grehu dodaja upor, s svojimi rokami ploska med nami in svoje besede pomnožuje zoper Boga.«
