Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Ipapo Erihu akati:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
“Inzwai mashoko angu, imi vanhu vakachenjera; nditeererei, imi vanhu vedzidzo.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Nokuti nzeve inoedza mazwi sokuravira kunoita rurimi chokudya.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Ngatinzverei pachedu kuti chakarurama ndechipi; ngatidzidzei pamwe chete kuti chakanaka ndechipi.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
“Jobho anoti, ‘Handina mhosva, asi Mwari anoramba kundiruramisira.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Kunyange ndakarurama, ndinonzi ndiri murevi wenhema; kunyange ndisina mhaka, museve wake unobaya ronda risingarapiki.’
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Ndianiko munhu akaita saJobho, anonwa kushorwa semvura?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Anofambidzana navanoita zvakaipa; anowirirana navanhu vakaipa.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Nokuti anoti, ‘Munhu haana chaanobatsirwa nacho, paanoedza kufadza Mwari.’
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
“Saka nditeererei, imi vanhu vokunzwisisa. Mwari haangatongoiti zvakaipa, Wamasimba Ose haangatongokanganisi.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Anoripira munhu pane zvaanenge aita; anoisa pamusoro pake zvakakodzera mafambiro ake.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Hazvingatongogoni kuti Mwari angaita zvakaipa, kuti Wamasimba Ose angaminamisa kururamisira.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Ndianiko akamugadza pamusoro penyika? Ndianiko akamuita mutariri wepasi pose?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Kana kwaiva kufunga kwake, uye akatora mweya wake nokufema kwake,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
marudzi ose avanhu aiparara pamwe chete, uye munhu aizodzokerazve kuguruva.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
“Kana uchinzwisisa teerera izvi; chinzwa zvandinoreva.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Ko, munhu anovenga kururamisira angatonga here? Ko, muchapomera akarurama uye ane simba here?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Ko, haazi iye anoti kumadzimambo, ‘Hamubatsiri imi,’ uye kumakurukota, ‘Makaipa imi,’
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
asingaitiri machinda zvakanaka nokuti machinda, uye asingaitiri zvakanaka vapfumi kupfuura varombo, nokuti vose ibasa ramaoko ake?
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Vanofa kamwe kamwe, pakati pousiku; vanhu vanovhundutswa vagoparara; vane simba vanobviswa zvisingaitwi noruoko rwomunhu.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
“Meso ake ari panzira dzavanhu; anoona nhambwe imwe neimwe yavo.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Hakuna nzvimbo ine rima, hakuna mumvuri wakadzama, pangavanda vaiti vezvakaipa.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Mwari haanei nezvokuedzazve vanhu, kuti vauye vamire pamberi pake vagotongwa.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Anoparadza vane simba asina kumbobvunza, agogadza vamwe panzvimbo yavo.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Nokuti anocherechedza mabasa avo, anovabvisa usiku uye vanopwanyiwa.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Anovaranga nokuda kwokuipa kwavo, pavanoonekwa nomunhu wose,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
nokuti vakatsauka pakumutevera uye havana kuva nehanya kana neimwe yenzira dzake.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Vakakonzera kuchema kwavarombo kuti kusvike pamberi pake, zvokuti akanzwa kuchema kwavanoshayiwa.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Asi kana akaramba anyerere ndiani angamupa mhosva? Kana akavanza chiso chake, ndianiko angamuona? Zvakadaro iye ari pamusoro pazvose, munhu nendudzi,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
kuti abvise munhu asina umwari pakutonga, kuti asaisira vanhu misungo.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
“Ngatiti munhu oti kuna Mwari, ‘Ndine mhaka asi handichatadzazve.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Ndidzidzisei zvandisingagoni kuona; kana ndakaita zvakaipa, handichazviitizve.’
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Ko, Mwari angafanira kukupa mubayiro sezvaunoda iwe here, zvaunoramba kutendeuka? Unofanira kusarudza iwe, kwete ini; saka nditaurire zvaunoziva.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
“Imi vanhu vokunzwisisa taurai, vanhu vakachenjera munondinzwa muti kwandiri,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
‘Jobho anotaura asina zivo; mashoko ake haana uchenjeri.’
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Haiwa, dai Jobho aedzwa kusvikira pakupedzisira, nokuti anopindura somunhu akaipa!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Pachivi chake anowedzera kumukira; anouchira maoko ake pakati pedu sezvisina basa, uye anowedzera mashoko ake okurwa naMwari.”
