Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Још говори Елијуј и рече:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Чујте, мудри, беседу моју, и разумни послушајте ме.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Јер ухо познаје беседу као што грло куша јело.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Разаберимо шта је право, извидимо међу собом шта је добро.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Јер Јов рече: Праведан сам, а Бог одбаци моју правду.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Хоћу ли лагати за своју правду? Стрела је моја смртна, а без кривице.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Који је човек као Јов да као воду пије подсмех?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
И да се дружи с онима који чине безакоње, и да ходи с безбожним људима?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Јер рече: Не помаже човеку да угађа Богу.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Зато, људи разумни, послушајте ме; далеко је од Бога злоћа и неправда од Свемогућег.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Јер по делу плаћа човеку и даје сваком да нађе према путу свом.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Доиста Бог не ради зло и Свемогући не изврће правде.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Ко Му је предао земљу? И ко је уредио васиљену?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Кад би на себе окренуо срце своје, узео би к себи дух свој и дисање своје;
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Изгинуло би свако тело, и човек би се вратио у прах.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Ако си, дакле, разуман, чуј ово: слушај глас речи мојих.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Може ли владати онај који мрзи на правду? Хоћеш ли осудити оног који је најправеднији?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Каже ли се цару: Ниткове! И кнезовима: Безбожници?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
А камо ли Ономе који не гледа кнезовима ко су, нити у Њега вреди више богати од сиромаха, јер су сви дело руку Његових.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Умиру за час, и у по ноћи усколеба се народ и пропадне, и однесе се јаки без руке људске.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Јер су очи Његове обраћене на путеве човечије и види све кораке његове.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Нема мрака ни сена смртнога где би се сакрили који чине безакоње.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Јер никоме не одгађа кад дође да се суди с Богом.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Сатире јаке недокучиво, и поставља друге на њихово место.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Јер зна дела њихова, и док обрати ноћ, сатру се.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Као безбожне разбија их на видику.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Јер одступише од Њега и не гледаше ни на које путеве Његове;
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Те дође до Њега вика сиромахова, и чу вику невољних.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Кад Он умири, ко ће узнемирити? И кад Он сакрије лице, ко ће Га видети? И то бива и народу и човеку.
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Да не би царовао лицемер, да не би било замке народу.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Заиста, треба казати Богу: Подносио сам, нећу више грешити.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
А шта не видим, Ти ме научи; ако сам чинио неправду, нећу више.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Еда ли ће по теби плаћати, јер теби није по вољи, јер ти бираш а не Он? Ако знаш шта, говори.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Људи ће разумни са мном казати, и мудар ће човек пристати,
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Да Јов не говори разумно, и да речи његове нису мудре.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Оче мој, нека се Јов искуша до краја, што одговара као зли људи.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Јер домеће на грех свој безакоње, пљеска рукама међу нама, и много говори на Бога.
