Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Respondeu mais Elihu, e disse:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Ouvi, vós, sabios, as minhas razões: e vós, entendidos, inclinae, os ouvidos para mim.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Porque o ouvido prova as palavras, como o paladar gosta a comida.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
O que é direito escolhamos para nós: e conheçamos entre nós o que é bom.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Porque Job disse: Sou justo; e Deus tirou o meu direito.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
No meu direito me é forçoso mentir: dolorosa é a minha frecháda sem transgressão.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Que homem ha como Job, que bebe a zombaria como agua?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
E caminha em companhia com os que obram a iniquidade, e anda com homens impios?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Porque disse: De nada aproveita ao homem o comprazer-se em Deus.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Pelo que vós, homens d'entendimento, escutae-me: Deus esteja longe da impiedade, e o Todo-poderoso da perversidade!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Porque, segundo a obra do homem, elle lh'o paga; e segundo o caminho de cada um lh'o faz achar.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Tambem, na verdade, Deus não obra impiamente; nem o Todo-poderoso perverte o juizo.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Quem lhe pedia conta do governo da terra? e quem dispoz a todo o mundo?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Se pozesse o seu coração contra elle, recolheria para si o seu espirito e o seu folego.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Toda a carne juntamente expiraria, e o homem se voltaria para o pó.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Se pois ha em ti entendimento, ouve isto; inclina os ouvidos á voz do meu discurso.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Porventura o que aborrece o direito ataria as feridas? e tu condemnarias aquelle que é justo?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Ou dir-se-ha a um rei, Oh! Belial? aos principes, Oh! impios?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Quanto menos áquelle, que não faz accepção das pessoas de principes, nem estima o rico mais do que o pobre; porque todos são obras de suas mãos
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Elles n'um momento morrem; e até á meia noite os povos são perturbados, e passam, e o poderoso será tomado sem mão
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Porque os seus olhos estão sobre os caminhos de cada um, e elle vê todos os seus passos.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Não ha trevas nem sombra de morte, onde se escondam os que obram a iniquidade.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Porque não se faz tanto caso do homem que contra Deus possa entrar em juizo.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Quebranta aos fortes, sem que se possa inquirir, e põe outros em seu logar.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Elle conhece pois as suas obras, de noite os transtorna, e ficam moidos.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Elle os bate como impios que são, no logar dos expectadores:
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Porquanto se desviaram d'atraz d'elle, e não comprehenderam nenhum de seus caminhos.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Para fazer que o clamor do pobre subisse até elle, e que ouvisse o clamor dos afflictos.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Se elle aquietar, quem então inquietará? se encobrir o rosto, quem então o poderá contemplar, seja para com um povo, seja para com um homem só?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Para que o homem hypocrita nunca mais reine, e não haja laços do povo.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Na verdade, quem a Deus disse: Supportei castigo, não perecerei.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
O que não vejo, ensina-m'o tu: se fiz alguma maldade, nunca mais a hei de fazer.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Virá de ti como o recompensará, pois tu o desprezas? farias tu pois, e não eu, a escolha: que é logo o que sabes? falla.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Os homens de entendimento dirão comigo, e o varão sabio me ouvirá.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job fallou sem sciencia; e ás suas palavras falta prudencia.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Pae meu! provado seja Job até ao fim, para as suas respostas entre os homens malignos.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Porque ao seu peccado accrescenta a transgressão; entre nós bateria as palmas das mãos, e multiplicaria contra Deus as suas razões.
