Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Pronuntians itaque Eliu, etiam hæc locutus est:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Audite sapientes verba mea, et eruditi auscultate me:
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Auris enim verba probat, et guttur escas gustu diiudicat.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Iudicium eligamus nobis, et inter nos videamus quid sit melius.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Quia dixit Iob: Iustus sum, et Deus subvertit iudicium meum.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
In iudicando enim me, mendacium est: violenta sagitta mea absque ullo peccato.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Quis est vir ut est Iob, qui bibit subsannationem quasi aquam:
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Qui graditur cum operantibus iniquitatem, et ambulat cum viris impiis?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Dixit enim: Non placebit vir Deo, etiam si cucurrerit cum eo.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Ideo viri cordati audite me, absit a Deo impietas, et ab Omnipotente iniquitas.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Opus enim hominis reddet ei, et iuxta vias singulorum restituet eis.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Vere enim Deus non condemnabit frustra, nec Omnipotens subvertet iudicium.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Quem constituit alium super terram? aut quem posuit super orbem, quem fabricatus est?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Si direxerit ad eum cor suum, spiritum illius et flatum ad se trahet.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Deficiet omnis caro simul, et homo in cinerem revertetur.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Si habes ergo intellectum, audi quod dicitur, et ausculta vocem eloquii mei.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Numquid qui non amat iudicium, sanari potest? et quomodo tu eum, qui iustus est, in tantum condemnas?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Qui dicit regi, apostata: qui vocat duces impios:
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Qui non accipit personas principum: nec cognovit tyrannum, cum disceptaret contra pauperum: opus enim manuum eius sunt universi.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Subito morientur, et in media nocte turbabuntur populi, et pertransibunt, et auferent violentum absque manu.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Oculi enim eius super vias hominum, et omnes gressus eorum considerat.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Non sunt tenebræ, et non est umbra mortis, ut abscondantur ibi qui operantur iniquitatem.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Neque enim ultra in hominis potestate est, ut veniat ad Deum in iudicium.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Conteret multos, et innumerabiles, et stare faciet alios pro eis.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Novit enim opera eorum: et idcirco inducet noctem, et conterentur.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Quasi impios percussit eos in loco videntium.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Qui quasi de industria recesserunt ab eo, et omnes vias eius intelligere noluerunt:
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Ut pervenire facerent ad eum clamorem egeni, et audiret vocem pauperum.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Ipso enim concedente pacem, quis est qui condemnet? ex quo absconderit vultum, quis est qui contempletur eum et super gentes et super omnes homines?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Qui regnare facit hominem hypocritam propter peccata populi.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Quia ergo ego locutus sum ad Deum, te quoque non prohibebo.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Si erravi, tu doce me: si iniquitatem locutus sum, ultra non addam.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Numquid a te Deus expetit eam, quia displicuit tibi? tu enim cœpisti loqui, et non ego: quod si quid nosti melius, loquere.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Viri intelligentes loquantur mihi, et vir sapiens audiat me.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Iob autem stulte locutus est, et verba illius non sonant disciplinam.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Pater mi, probetur Iob usque ad finem: ne desinas ab homine iniquitatis.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Quia addit super peccata sua blasphemiam, inter nos interim constringatur: et tunc ad iudicium provocet sermonibus suis Deum.
