Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
S megszólalt Élíhú és mondta:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Halljátok, bölcsek, szavaimat, és tudók ti, figyeljetek rám;
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
mert a fül vizsgálja, a szavakat s az íny ízlel, hogy egyék.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Válasszuk magunknak, a mi jog, tudjuk meg egymás közt, mi a jó.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Mert azt mondta Jób: igazam van, de Isten elvette jogomat.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Jogom ellenére hazudjak-e? Végzetes a nyíl, mely talált, bűntett nélkül.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Ki oly férfi, mint Jób, ki mint vizet issza a gúnyt;
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
s elmegy társulni jogtalanság cselekvőivel és járni gonoszság embereivel!
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Mert azt mondta: nincs haszna a férfinak, midőn Istennél kedvessé teszi magát.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Azért, ész emberei, hallgassatok reám, távol legyen Isten a gonoszságtól s a Mindenható a jogtalanságtól!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Mert az ember művét megfizeti neki s a férfi útja szerint, úgy juttat neki.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Úgy bizony, Isten nem tesz gonoszságot, és a Mindenható nem ferdít jogot.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Ki bízta reá a földet, s ki tette reá az egész világot?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Ha csak önnönmagára fordítaná szívét, önnönmagához visszavonná szellemét és leheletét:
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
kimúlna minden halandó együttesen s az ember porhoz térne vissza.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Ha tehát van értelem, halljad ezt, figyelj beszédem szavára.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Vajon ki a jogot gyűlöli, kormányozhat-e, avagy az igazságost, hatalmast kárhoztathatod-e?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Mondhatni-e királynak: alávaló, nemeseknek: gonosz?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
A ki nem tekintette fejedelmek személyét a nem tűntette ki az előkelőt a szegénnyel szemben, mert kezeinek műve mindannyian.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Pillanat alatt meghalnak, és éjfélkor megrendül a nép s eltűnik s elmozdítják a zsarnokot – nem kézzel.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Mert szemei rajta vannak az ember útjain, és mind a lépéseit látja.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Nincs sötétség, nincs vakhomály, hogy ott elrejtőzzenek a jogtalanság cselekvői.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Mert nem kell többé ügyelnie az emberre, hogy Istenhez törvényre menjen.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Megtöri a hatalmasakat kutatás nélkül s másokat állít helyökbe.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Ennélfogva ismeri tetteiket, feldúlja őket éjjel és szétűzetnek;
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Mint gonoszokat lecsapta őket, nézőknek a helyén.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Mivelhogy eltávoztak mellőle s mind az útjaira nem vetettek ügyet,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
juttatván eléje a sanyarúnak jajkiáltását, hallja is a szegények jajkiáltását.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
S ha Ő nyugalmat szerez, ki kárhoztatná őt, s ha elrejti arczát, ki láthatja őt – mind népen, mind emberen egyaránt;
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
nehogy uralkodjék istentelen ember, nehogy legyenek népnek tőrei.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Mert Istennek mondhatni-e: bűnhődöm, bár nem vétettem;
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
a mit nem látok, arra taníts te, ha jogtalanságot cselekedtem, nem teszem többé?
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Vélekedésed szerint fizessen-e, inert megvetetted, mert te választasz s nem én? A mit tudsz, mondd el!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Eszes emberek megmondják nekem, s bölcs férfiú, ki rám hallgat:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Jób nem tudással beszél és szavai nem belátással valók.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Vajha vizsgáltatnék Jób mindvégig válaszai miatt jogtalan emberek módjára;
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
mert vétkéhez hozzá tesz bűntettet, tapsolgat köztünk és sokasítja mondásait Istenhez.
