< Jób 34 >

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Und Elihu antwortete und sprach:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Höret, ihr Weisen, meine Rede, und ihr Verständigen, merket auf mich!
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Denn das Ohr prüfet die Rede, und der Mund schmecket die Speise.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Laßt uns ein Urteil erwählen, daß wir erkennen unter uns, was gut sei.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Denn Hiob hat gesagt: Ich bin gerecht, und Gott weigert mir mein Recht.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Ich muß lügen, ob ich wohl recht habe, und bin gequälet von meinen Pfeilen, ob ich wohl nichts verschuldet habe.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Wer ist ein solcher wie Hiob, der da Spötterei trinket wie Wasser
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
und auf dem Wege gehet mit den Übeltätern und wandelt mit den gottlosen Leuten?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Denn er hat gesagt: Wenn jemand schon fromm ist, so gilt er doch nichts bei Gott.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Darum höret mir zu, ihr weisen Leute: Es sei ferne, daß Gott sollte gottlos sein und der Allmächtige ungerecht,
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
sondern er vergilt dem Menschen, danach er verdienet hat, und trifft einen jeglichen nach seinem Tun.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Ohne Zweifel, Gott verdammet niemand mit Unrecht, und der Allmächtige beuget das Recht nicht.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Wer hat, das auf Erden ist, verordnet, und wer hat den ganzen Erdboden gesetzt?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
So er sich's würde unterwinden, so würde er aller Geist und Odem zu sich sammeln.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Alles Fleisch würde miteinander vergehen, und der Mensch würde wieder zu Asche werden.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Hast du nun Verstand, so höre das und merke auf die Stimme meiner Rede.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Sollte einer darum das Recht zwingen, daß er's hasset? Und daß du stolz bist, solltest du darum den Gerechten verdammen?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Sollt einer zum Könige sagen: Du loser Mann! und zu den Fürsten: Ihr Gottlosen!?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Der doch nicht ansiehet die Person der Fürsten und kennet den HERRLIchen nicht mehr denn den Armen; denn sie sind alle seiner Hände Werk.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Plötzlich müssen die Leute sterben und zu Mitternacht erschrecken und vergehen; die Mächtigen werden kraftlos weggenommen.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Denn seine Augen sehen auf eines jeglichen Wege, und er schaut alle ihre Gänge.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Es ist kein Finsternis noch Dunkel, daß sich da möchten verbergen die Übeltäter.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Denn es wird niemand gestattet, daß er mit Gott rechte.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Er bringet der Stolzen viel um, die nicht zu zählen sind, und stellet andere an ihre Statt,
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
darum daß er kennet ihre Werke und kehret sie um des Nachts, daß sie zerschlagen werden.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Er wirft die Gottlosen über einen Haufen, da man's gerne siehet,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
darum daß sie von ihm weggewichen sind und verstunden seiner Wege keinen,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
daß das Schreien der Armen mußte vor ihn kommen, und er das Schreien der Elenden hörete.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Wenn er Frieden gibt, wer will verdammen? und wenn er das Antlitz verbirget, wer will ihn schauen unter den Völkern und Leuten?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Und läßt über sie regieren einen Heuchler, das Volk zu drängen.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Ich muß für Gott reden und kann's nicht lassen.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Hab ich's nicht getroffen, so lehre du mich's besser; hab ich unrecht gehandelt, ich will's nicht mehr tun.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Man wartet der Antwort von dir, denn du verwirfst alles; und du hast's angefangen und nicht ich. Weißest du nun was, so sage an!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Weise Leute lasse ich mir sagen, und ein weiser Mann gehorchet mir.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Aber Hiob redete mit Unverstand, und seine Worte sind nicht klug.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Mein Vater! laß Hiob versucht werden bis ans Ende, darum daß er sich zu unrechten Leuten kehret.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Er hat über seine Sünde dazu noch gelästert; darum laß Ihn zwischen uns geschlagen werden und danach viel wider Gott plaudern.

< Jób 34 >