Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
C’est pourquoi continuant son discours, Eliu dit encore ceci:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Sages, écoutez mes paroles, et vous, savants, prêtez-moi attention;
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
Car l’oreille discerne les paroles comme le palais juge des mets par le goût.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Formons-nous un jugement, et voyons entre nous ce qu’il y a de mieux.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Job a dit: Je suis juste, et Dieu détruit mon bon droit.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Car dans le jugement porté contre moi, il y a fausseté: une flèche ardente m’a percé sans qu’il y ait en moi aucun péché.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Quel est l’homme comme est Job, qui boit la dérision comme l’eau;
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Qui marche avec ceux qui opèrent l’iniquité, et chemine avec les hommes impies?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Car il a dit: L’homme ne plaira pas à Dieu, quand même il aurait couru avec lui.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
C’est pourquoi, hommes sensés, écoutez-moi: Loin de Dieu l’impiété, et loin du Tout-Puissant l’iniquité!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Car il rendra à l’homme selon ses œuvres, et il traitera chacun selon ses voies.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Certainement Dieu ne condamnera pas sans sujet, et le Tout-Puissant ne détruira pas le bon droit.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Quel autre que lui a-t-il constitué sur la terre? ou qui a-t-il établi sur l’univers, qu’il a formé?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
S’il dirigeait vers lui son cœur, il attirerait à soi son esprit et son souffle.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Toute chair périrait en même temps, et l’homme retournerait en cendre.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Si donc tu as l’intelligence, écoute ce que l’on dit, et sois attentif à mes paroles.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Est-ce que celui qui n’aime pas la justice, peut être guéri? et comment toi condamnes-tu si hautement celui qui est juste?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Celui qui dit à un roi: Apostat; qui appelle les grands impies;
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Qui ne fait point acception de la personne des princes, qui n’a pas connu un tyran, lorsqu’il disputait contre un pauvre, parce que tous les hommes sont l’ouvrage de ses mains.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Ils mourront tout à coup, et au milieu de la nuit les peuples se troubleront, ils passeront et le violent sera emporté sans la main de l’homme.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Car les yeux de Dieu sont sur les voies des hommes, et il considère tous leurs pas.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Il n’y a pas de ténèbres, et il n’y a pas d’ombre de mort, où puissent se cacher ceux qui opèrent l’iniquité.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Car il n’est plus au pouvoir de l’homme de venir devant Dieu en jugement.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Il en brisera une multitude innombrable, et il en établira d’autres à leur place.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Car il connaît leurs œuvres, et c’est pourquoi il fera venir la nuit, et ils seront brisés.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Il les a frappés comme impies, dans un lieu où on les voyait.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Eux qui, de propos délibéré, se sont retirés de lui, et n’ont pas voulu comprendre toutes ses voies;
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
En sorte qu’ils ont fait parvenir jusqu’à lui le cri de l’indigent, et qu’il a entendu la voix des pauvres.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Car, lui accordant la paix, qui est celui qui condamnera? et s’il cache son visage aux nations et à tous les hommes, qui est-ce qui pourra le contempler?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
C’est lui qui fait régner un homme hypocrite, à cause des péchés du peuple.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Puis donc que j’ai parlé à Dieu, je ne t’empêcherai pas de parler aussi.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Si j’ai erré, instruis-moi; si j’ai parlé iniquité, je n’ajouterai plus rien.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
N’est-ce pas à toi que Dieu demande compte de cette iniquité qui t’a déplu? car c’est toi qui as commencé à parler, et non pas moi; si tu sais quelque chose de meilleur, parle.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Que des hommes intelligents me parlent, et qu’un homme sage m’écoute.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Pour Job, il a parlé follement, et ses paroles n’annoncent pas la science.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Mon père, que Job soit éprouvé jusqu’à la fin; ne cessez point de frapper un homme d’iniquité.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Parce qu’il ajoute à ses péchés le blasphème, qu’il soit, malgré cela, pressé par nos raisons; et qu’alors il appelle Dieu en jugement par ses discours.
