Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
And Elihu answereth and saith:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hear, O wise men, my words, And, O knowing ones, give ear to me.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
For the ear doth try words, And the palate tasteth to eat.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Judgment let us choose for ourselves, Let us know among ourselves what [is] good.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
For Job hath said, 'I have been righteous, And God hath turned aside my right,
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Against my right do I lie? Mortal [is] mine arrow — without transgression.'
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Who [is] a man like Job? He drinketh scoffing like water,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
And he hath travelled for company With workers of iniquity, So as to go with men of wickedness.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
For he hath said, 'It doth not profit a man, When he delighteth himself with God.'
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Therefore, O men of heart, hearken to me; Far be it from God to do wickedness, And [from] the Mighty to do perverseness:
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
For the work of man he repayeth to him, And according to the path of each He doth cause him to find.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Yea, truly, God doth not do wickedly, And the Mighty doth not pervert judgment.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Who hath inspected for Himself the earth? And who hath placed all the habitable world?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
If He doth set on him His heart, His spirit and his breath unto Him He gathereth.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Expire doth all flesh together, And man to dust returneth.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
And if [there is] understanding, hear this, Give ear to the voice of my words.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Yea, doth one hating justice govern? Or the Most Just dost thou condemn?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Who hath said to a king — 'Worthless,' Unto princes — 'Wicked?'
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
That hath not accepted the person of princes, Nor hath known the rich before the poor, For a work of His hands [are] all of them.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
[In] a moment they die, and at midnight Shake do people, and they pass away, And they remove the mighty without hand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
For His eyes [are] on the ways of each, And all his steps He doth see.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
There is no darkness nor death-shade, For workers of iniquity to be hidden there;
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
For He doth not suffer man any more, To go unto God in judgment,
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
He breaketh the mighty — no searching! And He appointeth others in their stead.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Therefore He knoweth their works, And He hath overturned by night, And they are bruised.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
As wicked He hath stricken them, In the place of beholders.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Because that against right They have turned aside from after Him, And none of His ways have considered wisely,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
To cause to come in unto Him The cry of the poor, And the cry of the afflicted He heareth.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
And He giveth rest, and who maketh wrong? And hideth the face, and who beholdeth it? And in reference to a nation and to a man, [It is] the same.
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
From the reigning of a profane man, From the snares of a people;
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
For unto God hath any said: 'I have taken away, I do not corruptly,
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Besides [that which] I see, shew Thou me, If iniquity I have done — I do not add?'
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
By thee doth He recompense, That thou hast refused — That thou dost choose, and not I? And what thou hast known, speak.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Let men of heart say to me, And a wise man is hearkening to me.
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job — not with knowledge doth he speak, And his words [are] not with wisdom.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
My Father! let Job be tried — unto victory, Because of answers for men of iniquity,
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
For he doth add to his sin, Transgression among us he vomiteth, And multiplieth his sayings to God.
