Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Furthermore Elihu responded, and said: —
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hear, ye wise men, my words, and, ye who know, give ear unto me;
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
For, the ear, trieth words, as, the palate, tasteth in eating.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
What is right, let us choose for ourselves, Let us know, among ourselves, what is good;
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
For Job hath said—I am righteous, But, GOD, hath turned away my right;
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Concerning mine own right, shall I tell a falsehood? Incurable is my disease—not for any transgression.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
What man is like Job? He drinketh in scoffing like water;
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
And is on the way to keep company, with the workers of iniquity, and to walk with lawless men.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
For he hath said, It profiteth not a man, when, his good pleasure, is with God.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Wherefore, ye men of mind, hearken unto me, —Far be it, that, GOD, should be lawless, or, the Almighty, be perverse!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
For, what any son of earth doeth, he repayeth him, and, according to every man’s course, he causeth him to find.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Nay, verily, GOD, will not condemn unjustly, —nor, the Almighty, pervert justice.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Who set him in charge of the earth? Or who appointed [him] the whole world?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
If he should set against him his heart, His spirit and his inspiration, unto himself he should withdraw.
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
All flesh together, would cease to breathe, and, the earth-born, unto dust, would return.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
If then [thou hast] understanding, hear this, Give thou ear to the teaching of my words: —
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Shall, the very hater of right, control? Or, the just—the mighty one, wilt thou condemn?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Doth one say to a king, Abandoned one! Or, Lawless one! unto nobles?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
For he hath shewn no respect of persons unto princes, neither hath he recognised the rich rather than the poor? For, the work of his hands, are they all.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
In a moment, they die, even in the middle of the night, —A people are convulsed when they pass away, A mighty one is removed, without hand;
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
For, his eyes, are on the ways of a man, and, all his footsteps, he beholdeth, —
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
No darkness, and no death-shade, where the workers of iniquity may hide.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
For, unto no man, doth he appoint a repetition, —in going unto GOD in judgment;
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
He shattereth mighty ones unsearchably, and setteth up others in their stead:
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Therefore, he observeth their works, —and overturneth [them] in a night, and they are crushed;
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
In the place of lawless men, hath he chastised them, in presence of beholders.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Forasmuch, as they turned from following him, and, none of his ways, did they teach;
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Causing to reach him the outcry of the poor, Yea, the outcry of the oppressed, he heareth.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
When, he, giveth quiet, who then shall condemn? And, when he hideth [his] face, who then shall sing of him? whether unto a nation or unto mankind altogether,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
That impious men may not reign, nor be ensnarers of the people.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
For, unto GOD, hath one [ever] said—I have borne punishment, I will not be perverse;
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
What I see not, do, thou, shew me, If, perverseness, I have wrought, I will do it no more?
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
According to thy mind, must he requite it, that thou hast refused? For, thou, must choose, and not, I, What then thou knowest, speak!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
The men of mind, will say to me, yea any wise man hearkening unto me: —
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job, without knowledge, doth speak, and, his words, are not with discretion.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Would that Job might be tested to the uttermost, for replying with the men of iniquity:
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
For he addeth—unto his sin—rebellion, In our midst, he clappeth his hands, and multiplieth his sayings against GOD.
