Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Moreover Elihu answered and said,
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hear my words, ye wise [men]; and give ear unto me, ye that have knowledge.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
For the ear trieth words, as the palate tasteth food.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Let us choose for ourselves what is right; let us know among ourselves what is good!
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
For Job hath said, I am righteous, and God hath taken away my judgment:
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Should I lie against my right? My wound is incurable without transgression.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
What man is like Job? he drinketh up scorning like water,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
And goeth in company with workers of iniquity, and walketh with wicked men.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
For he hath said, It profiteth not a man if he delight himself in God.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Therefore hearken unto me, ye men of understanding: Far be wickedness from God, and wrong from the Almighty!
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
For a man's work will he render to him, and cause every one to find according to [his] way.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Yea, surely, God acteth not wickedly, and the Almighty perverteth not judgment.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Who hath entrusted to him the earth? and who hath disposed the whole world?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
If he only thought of himself, [and] gathered unto him his spirit and his breath,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
All flesh would expire together, and man would return to the dust.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
If now [thou hast] understanding, hear this: give ear to the voice of my words!
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Should he that hateth right indeed govern? and wilt thou condemn the All-just?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Shall one say to a king, Belial? to nobles, Wicked?
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
[How then to him] that accepteth not the persons of princes, nor regardeth the rich man more than the poor? for they are all the work of his hands.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
In a moment they die, even at midnight the people are convulsed and pass away; and the strong are taken away without hand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
For his eyes are upon the ways of man, and he seeth all his steps.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
There is no darkness, nor shadow of death, where the workers of iniquity may hide themselves.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
For he doth not long consider a man, to bring him before God in judgment.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
He breaketh in pieces mighty men without inquiry, and setteth others in their stead;
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Since he knoweth their actions; and he overthroweth [them] in the night, and they are crushed.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
He striketh them as wicked men in the open sight of others,
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Because they have turned back from him, and would consider none of his ways;
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
So that they cause the cry of the poor to come unto him, and he heareth the cry of the afflicted.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
When he giveth quietness, who then will disturb? and when he hideth [his] face, who shall behold him? and this towards a nation, or towards a man alike;
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
That the ungodly man reign not, that the people be not ensnared.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
For hath he said unto God, I bear [chastisement], I will not offend;
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
What I see not, teach thou me; if I have done wrong, I will do so no more?
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Shall he recompense according to thy mind? for thou hast refused [his judgment]; for thou so choosest, and not I; speak then what thou knowest.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Men of understanding will say to me, and a wise man who heareth me:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Job hath spoken without knowledge, and his words were not with intelligence.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Would that Job may be tried unto the end, because of [his] answers after the manner of evil men!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
For he addeth rebellion unto his sin, he clappeth [his hands] among us, and multiplieth his words against God.
