Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Fremdeles svarede Elihu og sagde:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
Hører, I vise! min Tale, og I forstandige! vender eders Øren til mig;
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
thi Øret prøver Talen, og Ganen smager Maden.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Lader os vælge os det rette, lader os kende imellem os, hvad godt er.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Thi Job sagde: Jeg er retfærdig, men Gud har borttaget min Ret.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Uagtet jeg har Ret, skal jeg staa som en Løgner; ulægelig har Pilen truffet mig, skønt der ikke er Overtrædelse hos mig.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Hvor er en Mand som Job, der inddrikker Gudsbespottelse som Vand
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
og vandrer i Selskab med dem, som gøre Uret, og gaar med ugudelige Folk?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Thi han sagde: Det gavner ikke en Mand, om han har Behag i Gud.
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Derfor, I Mænd af Forstand! hører paa mig: Det være langt fra Gud at være ugudelig, og fra den Almægtige at være uretfærdig.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Thi han betaler et Menneske efter dets Gerning og lader enhver faa efter hans Vej.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Ja, sandelig, Gud handler ikke uretfærdigt, og den Almægtige forvender ikke Retten.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
Hvo har beskikket ham over Jorden? og hvo har grundet hele Jordens Kreds.
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Dersom han vilde agte paa sig selv alene, samlede han sin Aand og sin Aande til sig:
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
Da maatte alt Kød til Hobe opgive Aanden, og Mennesket blive til Støv igen.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Dersom du har Forstand, saa hør dette, vend dine Øren til min Tales Røst!
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Skulde vel den, som hader Ret, holde Styr? eller tør du sige den mægtige retfærdige at være uretfærdig?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Tør nogen sige til en Konge: Du Belial! til de ædle: Du ugudelige!
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Han anser ikke Fyrsternes Personer og agter ikke den rige fremfor den ringe; thi de ere alle hans Hænders Gerning.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
De dø i et Øjeblik, og det midt om Natten: Folk rystes og forgaa; og de mægtige tages bort, men ikke ved Menneskehaand.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Thi hans Øjne ere over hver Mands Veje, og han ser alle hans Skridt.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Der er intet Mørke og ingen Dødsskygge, hvori de som gøre Uret, kunne skjule sig.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Thi han behøver ikke at agte længe nogen, der skal stedes til Dom for Gud.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Han sønderslaar de mægtige uden at ransage, og han sætter andre i deres Sted.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Derfor kender han deres Gerninger og omkaster dem om Natten, at de blive knuste;
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
han slaar dem, hvor de ugudelige findes, paa det Sted, hvor Folk ser det.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Thi derfor vege de fra ham og agtede ikke paa nogen af hans Veje,
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
for at de kunde bringe den ringes Skrig ind for ham, og for at han maatte høre de elendiges Skrig.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Naar han skaffer Ro til Veje — hvo vil kalde ham uretfærdig? — og naar han skjuler sit Ansigt — hvo kan da beskue ham? — baade for et Folk og for et enkelt Menneske:
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Saa er det, for at en vanhellig ikke skal regere, og at der ikke skal være Snarer for Folket.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Mon nogen har sagt til Gud: Jeg har faaet, hvad jeg ikke forskylder?
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Lær du mig ud over det, jeg kan se; dersom jeg har gjort Uret, da vil jeg ikke gøre det mere.
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Skal det være efter dit Skøn, at han skal gengælde? thi du har vraget, saa at du har at vælge, og ikke jeg? saa tal da, hvad du ved!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Folk af Forstand skulle sige til mig, og ligeledes den vise Mand, som hører mig:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
„Job taler ikke med Forstand, og hans Ord ere ikke mere Klogskab‟.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
O gid, at Job maatte prøves til fulde, fordi han har svaret som uretfærdige Mænd!
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
thi han lægger Overtrædelse til sin Synd, imellem os klapper han i Hænderne og gør mange Ord imod Gud.
