Jób 34
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Elihu nastavi svoju besjedu i reče:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
“I vi, mudraci, čujte što ću reći, vi, ljudi umni, poslušajte mene,
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
jer uši nam prosuđuju besjede isto kao što nepce hranu kuša.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Zajedno ispitajmo što je pravo i razmislimo skupa što je dobro.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Job je utvrdio: 'Ja sam pravedan, ali Bog meni pravdu uskraćuje.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
U pravu sam, a lašcem prave mene, nasmrt prostrijeljen, a bez krivnje svoje!'
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
Zar gdje čovjeka ima poput Joba koji porugu pije kao vodu,
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
sa zlikovcima koji skupa hodi i s opakima isti dijeli put?
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
On tvrdi: 'Kakva korist je čovjeku od tog što Bogu ugoditi želi?'
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
Stoga me čujte, vi ljudi pametni! Od Boga zlo je veoma daleko i nepravednost od Svemogućega,
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
te on čovjeku plaća po djelima, daje svakom po njegovu vladanju.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Odista, Bog zla nikada ne čini, niti Svesilni kad izvrće pravo.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
TÓa tko je njemu povjerio zemlju i vasioni svijet tko je stvorio?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Kad bi on dah svoj u se povukao, kad bi čitav svoj duh k sebi vratio,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
sva bića bi odjednom izdahnula i u prah bi se pretvorio čovjek.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
Ako razuma imaš, slušaj ovo, prikloni uho glasu riječi mojih.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
Može li vladat' koji mrzi pravo? Najpravednijeg hoćeš li osudit'? -
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Onog koji kaže kralju: 'Nitkove!' a odličniku govori: 'Zlikovče!'
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
Koji nije spram knezovima pristran i jednak mu je ubog i mogućnik, jer oni su djelo ruku njegovih?
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Zaglave za tren, usred gluhe noći: komešaju se narodi, prolaze; ni od čije ruke moćni padaju.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
Jer, on nadzire pute čovjekove, pazi nad svakim njegovim korakom.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
Nema toga mraka niti crne tmine gdje bi se mogli zlikovci sakriti.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Bog nikome unaprijed ne kaže kada će na sud pred njega stupiti.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Bez saslušanja on satire jake i stavlja druge na njihovo mjesto.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
TÓa odveć dobro poznaje im djela! Sred noći on ih obara i gazi.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Ćuškom ih bije zbog zloće njihove na mjestu gdje ih svi vidjeti mogu.
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
Jer prestadoše za njime hoditi, zanemariše putove njegove
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
goneć uboge da vape do njega i potlačene da k njemu leleču.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Al' miruje li, tko da njega gane? Zastre li lice, tko ga vidjet' može?
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
Nad pucima bdi k'o i nad čovjekom da ne zavlada tko narod zavodi.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
Kada bezbožnik Bogu svome kaže: 'Zavedoše me, više griješit neću.
32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Ne uviđam li, ti me sad pouči, i ako sam kad nepravdu činio, ubuduće ja činiti je neću!'
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
Misliš da Bog mora njega kazniti, dok ti zamisli njegove prezireš? Al' kada ti odlučuješ, a ne ja, mudrost nam svoju istresi dÓe sada!
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Svi ljudi umni sa mnom će se složit' i svatko razuman koji čuje mene:
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
Nepromišljeno Job je govorio, u riječima mu neima mudrosti.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Stoga, nek' se Job dokraja iskuša, jer odgovara poput zlikovaca;
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
a svom grijehu još pobunu domeće, među nama on plješće dlanovima i hule svoje na Boga gomila.”
