Jób 33
1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
Audi igitur, Job, eloquia mea, et omnes sermones meos ausculta.
2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
Ecce aperui os meum: loquatur lingua mea in faucibus meis.
3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
Simplici corde meo sermones mei, et sententiam puram labia mea loquentur.
4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
Spiritus Dei fecit me, et spiraculum Omnipotentis vivificavit me.
5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
Si potes, responde mihi, et adversus faciem meam consiste.
6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
Ecce, et me sicut et te fecit Deus, et de eodem luto ego quoque formatus sum.
7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
Verumtamen miraculum meum non te terreat, et eloquentia mea non sit tibi gravis.
8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
Dixisti ergo in auribus meis, et vocem verborum tuorum audivi:
9 Èist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
Mundus sum ego, et absque delicto: immaculatus, et non est iniquitas in me.
10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
Quia querelas in me reperit, ideo arbitratus est me inimicum sibi.
11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
Posuit in nervo pedes meos; custodivit omnes semitas meas.
12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
Hoc est ergo in quo non es justificatus: respondebo tibi, quia major sit Deus homine.
13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
Adversus eum contendis, quod non ad omnia verba responderit tibi?
14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
Semel loquitur Deus, et secundo idipsum non repetit.
15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
Per somnium, in visione nocturna, quando irruit sopor super homines, et dormiunt in lectulo,
16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
tunc aperit aures virorum, et erudiens eos instruit disciplina,
17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
ut avertat hominem ab his quæ facit, et liberet eum de superbia,
18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
eruens animam ejus a corruptione, et vitam illius ut non transeat in gladium.
19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
Increpat quoque per dolorem in lectulo, et omnia ossa ejus marcescere facit.
20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
Abominabilis ei fit in vita sua panis, et animæ illius cibus ante desiderabilis.
21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
Tabescet caro ejus, et ossa, quæ tecta fuerant, nudabuntur.
22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
Appropinquavit corruptioni anima ejus, et vita illius mortiferis.
23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
Si fuerit pro eo angelus loquens, unus de millibus, ut annuntiet hominis æquitatem,
24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
miserebitur ejus, et dicet: Libera eum, ut non descendat in corruptionem: inveni in quo ei propitier.
25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
Consumpta est caro ejus a suppliciis: revertatur ad dies adolescentiæ suæ.
26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
Deprecabitur Deum, et placabilis ei erit: et videbit faciem ejus in jubilo, et reddet homini justitiam suam.
27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
Respiciet homines, et dicet: Peccavi, et vere deliqui, et ut eram dignus, non recepi.
28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
Liberavit animam suam, ne pergeret in interitum, sed vivens lucem videret.
29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
Ecce hæc omnia operatur Deus tribus vicibus per singulos,
30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
ut revocet animas eorum a corruptione, et illuminet luce viventium.
31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
Attende, Job, et audi me: et tace, dum ego loquor.
32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
Si autem habes quod loquaris, responde mihi: loquere, volo enim te apparere justum.
33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
Quod si non habes, audi me: tace, et docebo te sapientiam.
