Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

Jag hafver gjort ett förbund med min ögon, att jag intet skall sköta efter någon jungfru.

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Men hvad gifver mig Gud till löna ofvan efter, och hvad arfvedel den Allsmägtige af höjdene?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Skulle icke heldre den orättfärdige hafva den vedermödona, och en ogerningsman sådana jämmer lida?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Ser han icke mina vägar, och räknar alla mina gånger?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Hafver jag vandrat i fåfängelighet, eller min fot skyndat sig till bedrägeri?

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Man väge mig på en rätt våg, så skall Gud förnimma min fromhet.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Hafver min gång vikit utaf vägen, och mitt hjerta efterföljt min ögon, och något lådat vid mina händer,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Så låt mig så, och en annar äte det; och min ätt varde utrotad.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Hafver mitt hjerta låtit sig draga till qvinno, och hafver vaktat vid mins nästas dörr,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Så varde min hustru af enom androm skämd, och andre besofve henne;

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Ty det är en last och en missgerning för domarena.

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Ty det vore en eld, som förtärer intill förderf, och all min tilldrägt utrotade.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Hafver jag föraktat, mins tjenares eller mine tjenarinnos rätt, då de med mig trätte?

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

Hvad ville jag göra, när Gud reser sig upp? Och hvad ville jag svara, när han hemsöker?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

Hafver ock icke han gjort honom, den mig i moderlifvet gjorde; och hafver ju så väl tillredt honom i lifvena?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

Hafver jag dem torftigom förnekat hvad de begärde, och låtit enkones ögon försmäkta?

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

Hafver jag ätit min beta allena, att den faderlöse icke också hafver ätit deraf?

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

Ty ifrå minom ungdom hafver jag hållit mig såsom en fader, och allt ifrå mitt moderlif hafver jag gerna hugsvalat.

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

Hafver jag någon sett förgås, derföre att han icke hade kläder; och låtit den fattiga gå oskyldan?

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

Hafva icke hans sidor välsignat mig, då han af min lambs skinn värmad vardt?

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

Hafver jag låtit komma mina hand vid den faderlösa, ändock jag såg mig i portenom magt hafva,

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Så falle mina skuldror ifrå mina axlar, och min arm gånge sönder ifrå läggenom.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Ty jag fruktade Gud såsom en olycko öfver mig, och kunde hans tunga icke bära.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Hafver jag satt guld till min tröst, och sagt till guldklimpen: Du äst mitt hopp?

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

Hafver jag gladt mig, att jag myckna ägodelar hade, och min hand allahanda förvärfvat hade?

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

Hafver jag sett på ljuset, då det klarliga sken, och på månan, då han i fyllo gick?

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

Hafver mitt hjerta hemliga låtit sig tälja i det sinnet, att min mun skulle kyssa mina hand?

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

Hvilket ock en missgerning är för domarena; förty dermed hade jag nekat Gud i höjdene.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Hafver jag gladt mig, när minom fiende gick illa, och upphäfvit mig, att olycka råkade uppå honom?

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

Ty jag lät min mun icke synda, så att han önskade hans själ ena banno.

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Hafva icke de män i mine hyddo måst säga: Ack! att vi icke måtte af hans kött mättade varda.

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

Ute måste den främmande icke blifva; utan dem vägfarande lät jag mina dörr upp.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Hafver jag såsom en menniska skylt mina skalkhet, att jag skulle hemliga fördölja min missgerning?

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Hafver jag grufvat mig för stora hopen; eller hafver frändernas föraktelse mig förskräckt? Jag blef stilla, och gick icke ut genom dörrena.

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Ho gifver mig en förhörare, att den Allsmägtige må höra mitt begär? Att någor måtte skrifva en bok om mine sak;

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Så ville jag taga henne uppå mine axlar, och ombinda mig henne såsom en krono.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Jag ville förkunna talet på mina gånger, och såsom en Förste ville jag det frambära.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Om min jord ropar emot mig, och dess fårar alle tillika gråta;

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

Hafver jag dess frukt obetalad ätit, och gjort åkermännernas lefverne tungt;

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

Så växe mig tistel för hvete, och törne för bjugg. En ända hafva Jobs ord.