Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

HICE pacto con mis ojos: ¿cómo pues había yo de pensar en virgen?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Porque ¿qué galardón [me daría] de arriba Dios, y qué heredad el Omnipotente de las alturas?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

¿No hay quebrantamiento para el impío, y extrañamiento para los que obran iniquidad?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

¿No ve él mis caminos, y cuenta todos mis pasos?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Si anduve con mentira, y si mi pie se apresuró á engaño,

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Péseme Dios en balanzas de justicia, y conocerá mi integridad.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Si mis pasos se apartaron del camino, y si mi corazón se fué tras mis ojos, y si algo se apegó á mis manos,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Siembre yo, y otro coma, y mis verduras sean arrancadas.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Si fué mi corazón engañado acerca de mujer, y si estuve acechando á la puerta de mi prójimo:

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Muela para otro mi mujer, y sobre ella otros se encorven.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Porque es maldad é iniquidad, que han de castigar los jueces.

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Porque es fuego que devoraría hasta el sepulcro, y desarraigaría toda mi hacienda.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Si hubiera tenido en poco el derecho de mi siervo y de mi sierva, cuando ellos pleitearan conmigo,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¿Qué haría yo cuando Dios se levantase? y cuando él visitara, ¿qué le respondería yo?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

El que en el vientre me hizo á mí, ¿no lo hizo á él? ¿y no nos dispuso uno mismo en la matriz?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

Si estorbé el contento de los pobres, é hice desfallecer los ojos de la viuda;

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

Y si comí mi bocado solo, y no comió de él el huérfano;

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

(Porque desde mi mocedad creció conmigo como con padre, y desde el vientre de mi madre fuí guía de la viuda; )

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

Si he visto que pereciera alguno sin vestido, y al menesteroso sin cobertura;

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

Si no me bendijeron sus lomos, y del vellón de mis ovejas se calentaron;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

Si alcé contra el huérfano mi mano, aunque viese que me ayudarían en la puerta;

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Mi espalda se caiga de mi hombro, y mi brazo sea quebrado de mi canilla.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Porque temí el castigo de Dios, contra cuya alteza yo no tendría poder.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Si puse en oro mi esperanza, y dije al oro: Mi confianza [eres] tú;

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

Si me alegré de que mi hacienda se multiplicase, y de que mi mano hallase mucho;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

Si he mirado al sol cuando resplandecía, y á la luna cuando iba hermosa,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

Y mi corazón se engañó en secreto, y mi boca besó mi mano:

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

Esto también fuera maldad juzgada; porque habría negado al Dios soberano.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Si me alegré en el quebrantamiento del que me aborrecía, y me regocijé cuando le halló el mal;

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

(Que ni aun entregué al pecado mi paladar, pidiendo maldición para su alma; )

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Cuando mis domésticos decían: ¡Quién nos diese de su carne! nunca nos hartaríamos.

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

El extranjero no tenía fuera la noche; mis puertas abría al caminante.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Si encubrí, como los hombres mis prevaricaciones, escondiendo en mi seno mi iniquidad;

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Porque quebrantaba á la gran multitud, y el menosprecio de las familias me atemorizó, y callé, y no salí de mi puerta:

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

¡Quién me diera quien me oyese! He aquí mi impresión [es] que el Omnipotente testificaría por mí, aunque mi adversario me hiciera el proceso.

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Ciertamente yo lo llevaría sobre mi hombro, y me lo ataría en lugar de corona.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Yo le contaría el número de mis pasos, y como príncipe me llegaría á él.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Si mi tierra clama contra mí, y lloran todos sus surcos;

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

Si comí su sustancia sin dinero, ó afligí el alma de sus dueños;

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

En lugar de trigo me nazcan abrojos, y espinas en lugar de cebada. Acábanse las palabras de Job.