Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

“Hice un pacto con mis ojos; ¿cómo debería entonces mirar con lujuria a una mujer joven?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Porque lo que es la porción de Dios en lo alto, y la herencia del Todopoderoso en las alturas?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

¿No es una calamidad para los injustos, y el desastre a los obreros de la iniquidad?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

No ve mis caminos, y contar todos mis pasos?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

“Si he andado con falsedad, y mi pie se ha apresurado a engañar

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

(que me pesen en una balanza uniforme, para que Dios conozca mi integridad);

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

si mi paso se ha desviado del camino, si mi corazón caminara tras mis ojos, si alguna mancha se ha pegado a mis manos,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

entonces déjame sembrar, y que otro coma. Sí, que el producto de mi campo sea desarraigado.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

“Si mi corazón ha sido seducido por una mujer, y he esperado en la puerta de mi vecino,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

que muela para otro mi mujer, y otros se encorven sobre ella.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Porque eso sería un crimen atroz. Sí, sería una iniquidad ser castigado por los jueces,

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

porque es un fuego que consume hasta la destrucción, y que me arrancaría de raíz todo mi aumento.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

“Si he despreciado la causa de mi siervo o de mi sirvienta, cuando contendían conmigo,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¿Qué haré entonces cuando Dios se levante? Cuando me visite, ¿qué le responderé?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

¿Acaso no lo hizo el que me hizo en el vientre? ¿No se nos formó en el vientre materno?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

“Si he retenido a los pobres de su deseo, o han hecho fallar los ojos de la viuda,

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

o haber comido mi bocado solo, y el huérfano no ha comido de ella

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

(no, desde mi juventud creció conmigo como con un padre, La he guiado desde el vientre de mi madre);

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

si he visto a alguno perecer por falta de ropa, o que los necesitados no tenían cobertura;

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

si su corazón no me ha bendecido, si no se ha calentado con el vellón de mi oveja;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

si he levantado mi mano contra los huérfanos, porque vi mi ayuda en la puerta;

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

entonces dejé caer mi hombro desde el omóplato, y que mi brazo se rompa desde el hueso.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Porque la calamidad de Dios es un terror para mí. Por su majestad, no puedo hacer nada.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

“Si he hecho del oro mi esperanza, y han dicho al oro fino: “Tú eres mi confianza”.

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

Si me he alegrado porque mi riqueza era grande, y porque mi mano se había vuelto mucho;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

si he visto el sol cuando brillaba, o la luna moviéndose con esplendor,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

y mi corazón ha sido seducido en secreto, y mi mano lanzó un beso de mi boca;

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

esto también sería una iniquidad que sería castigada por los jueces, porque habría negado al Dios que está arriba.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

“Si me he alegrado de la destrucción del que me odiaba, o me levanté cuando el mal lo encontró

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

(Ciertamente no he permitido que mi boca peque pidiendo su vida con una maldición);

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

si los hombres de mi tienda no han dicho, ¿Quién puede encontrar a alguien que no se haya saciado con su carne?

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

(el extranjero no ha acampado en la calle, pero he abierto mis puertas al viajero);

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

si como Adán he cubierto mis transgresiones, ocultando mi iniquidad en mi corazón,

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

porque temía a la gran multitud, y el desprecio de las familias me aterrorizó, así que guardé silencio, y no salí de la puerta...

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

¡ojalá tuviera uno que me escuchara! ¡He aquí mi firma! ¡Que el Todopoderoso me responda! ¡Que el acusador escriba mi acusación!

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Seguramente lo llevaría al hombro, y lo ataría a mí como una corona.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Yo le declararía el número de mis pasos. Me acercaría a él como un príncipe.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Si mi tierra grita contra mí, y sus surcos lloran juntos;

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

si he comido sus frutos sin dinero, o han hecho que sus propietarios pierdan la vida,

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

deja que los cardoscrezcan en lugar del trigo, y stinkweed en lugar de cebada”. Las palabras de Job han terminado.