Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
Eu fiz um pacto com meus olhos; como, pois, eu olharia com cobiça para a virgem?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Pois qual é a porção [dada] por Deus acima, e a herança [dada] pelo Todo-Poderoso das alturas?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Por acaso a calamidade não é para o perverso, e o desastre para os que praticam injustiça?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Por acaso ele não vê meus caminhos, e conta todos os meus passos?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Se eu andei com falsidade, e se meu pé se apressou para o engano,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Pese-me ele em balanças justas, e Deus saberá minha integridade.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Se meus passos se desviaram do caminho, e meu coração seguiu meus olhos, e se algo se apegou às minhas mãos,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Que eu semeie, e outro coma; e meus produtos sejam arrancados.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Se foi meu coração se deixou seduzir por [alguma] mulher, ou se estive espreitei à porta de meu próximo,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Que minha mulher moa para outro, e outros se encurvem sobre ela.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Pois tal seria um crime vergonhoso, e delito [a ser sentenciado por] juízes.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
Pois seria um fogo que consumiria até à perdição, e destruiria toda a minha renda.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Se desprezei o direito de meu servo ou de minha serva quando eles reclamaram comigo,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Que faria eu quando Deus se levantasse? E quando ele investigasse [a causa], o que eu lhe responderia?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Aquele que me fez no ventre [materno também] não fez a ele? E não nos preparou de um mesmo [modo] na madre?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Se eu neguei aos pobres o que eles desejavam, ou fiz desfalecer os olhos da viúva;
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
E se comi meu alimento sozinho, e o órfão não comeu dele
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(Porque desde a minha juventude cresceu comigo como [se eu fosse seu pai], e desde o ventre de minha mãe guiei [a viúva] );
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Se eu vi alguém morrer por falta de roupa, e o necessitado sem algo que o cobrisse,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
Se sua cintura não me bendisse, quando ele se esquentava com as peles de meus cordeiros;
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Se levantei minha mão contra o órfão, quando vi que seria favorecido na corte judicial,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Que minha escápula caia do meu ombro, e meu braço se quebre de sua articulação.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Porque o castigo de Deus era um assombro para mim, e eu não teria poder contra sua majestade.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Se eu pus no ouro minha esperança, ou disse ao ouro fino: Tu és minha confiança;
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Se eu me alegrei de que minha riqueza era muita, e de que minha mão havia obtido muito;
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Se olhei para o sol quando brilhava, e à lua quando estava bela,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
E meu coração se deixou enganar em segredo, e minha boca beijou minha mão,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
Isto também seria um delito [a ser sentenciado por] juiz; porque teria negado ao Deus de cima.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Se eu me alegrei da desgraça daquele que me odiava, e me agradei quando o mal o encontrou,
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
Sendo que nem deixei minha boca pecar, desejando sua morte com maldição,
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Se a gente da minha casa nunca tivesse dito: Quem não se satisfez da carne dada por ele?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
O estrangeiro não passava a noite na rua; eu abria minhas portas ao viajante.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Se encobri minhas transgressões como as pessoas [fazem], escondendo meu delito em meu seio;
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Porque eu tinha medo da grande multidão, e o desprezo das famílias me atemorizou; então me calei, e não saí da porta:
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Quem me dera se alguém me ouvisse! Eis que minha vontade é que o Todo-Poderoso me responda, e meu adversário escrevesse um relato da acusação.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Certamente eu o carregaria sobre meu ombro, e o poria em mim como uma coroa.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
Eu lhe diria o número de meus passos, e como um príncipe eu me chegaria a ele.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Se minha terra clamar contra mim, e seus sulcos juntamente chorarem;
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
Se comi seus frutos sem [pagar] dinheiro, ou fiz expirar a alma de seus donos;
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Em lugar de trigo que [me] produza cardos, e ervas daninhas no lugar da cevada. [Aqui] terminam as palavras de Jó.
